ranní opička

noční linky šli už spát, město září do tmy noci, poslední si rundu dát, tu poslední půlku deci.. Je čas vzájemných vyznání, pravdy a strachu....

Ve víně je pravda, oči napoví, že je pravda mezi námi.

Láska co objímá a křičí svůj cit.

Láska co přijímá a dává všechno co má,

za trochu lásky vrácené zpět.

 

Osud nám rozdává karty a kostky

účtenky, faktury, má dáti-dal,

dává nám srdce, ledviny, mozky,

někdy dar ticha nám na účet psal.

 

Těžko lze popsat co uvnitř se děje.

Hluboko za srdcem, za pamětí.

Setnutá hlava se v křeči své směje,

na duši každý má různé smetí...

 

Vina je nevinná, slova jsou katem

slova co v prázdnotě prázdnotu pijí,

nesou jí do banky - placeno zlatem,

placeno slzama, ohnutou šíjí..

 

Ve chvíli přiznání, ve chvíli strachu,

vydrží, má mě rád, málo mě zná?

Je láska věčná, či skončí v prachu?

Co když mi osud zas přes hubu dá?

 

vyznání minula, pár kapek slzí,

pár kapek na tváři kterou mám rád,

jen jedna malá věc, strašně mě mrzí,

že víc než duši svou, nemohu dát...

 

---