rozpory

Ohořelé zbytky hvězd, co spadnou do vlasů,

malý tichý malý svět, bez marných ohlasů.

Otlučené brány měst, co vedou do ráje,

ráje hloupých slov a gest, po dobru pátraje,

co uvnitř není.

Omlouvám se za svá slova, za tu troufalost,

necítím už marné touhy, necítím už ani zlost,

cítím jenom trochu ztrátu, pár let co jsem vyhodil,

co na místo užívání, jen jsem v práci živořil.

A hledal smysl.

Odklizené zbytky sněhu stále trošku zebou,

dneska úž jsou minulostí, dneska, když jsem s Tebou,

Když už nejde sebrat zpátky, co na zemi leží,

když po dlouhých letech stání, zase život běží.

Vděčný jsem Ti za to oči, ve kterých se topím,

vděčný jsem i za kraviny, které stále tropím,

radost mám že už mám smysl, i když se to nezdá,

zbaven, že jsem kompromisu, a vyšla mi hvězda.

....

Snad jen občas v dlouhé noci, zas se dívám do stropu.

svět se se mnou zase točí, v zimě deku odkopu,

slzy v očích prozradí mi, jizvy občas zabolí

vzpomínek, chyb křivd a žalu, roztočí se soukolí.

Připadám si malý sám, ve své malosti zavřený,

ještě cigárko si dám, můj strojek je zadřený,

roztočí se k ránu znova, noční můry pominou,

zítra půjdu zase spát, už se těším na jinou....

.....

Bordel v duši, bordel v hlavě, bordel doma, útěk v trávě...

bordel ve svých předsevzetích, která ruším hravě.

Snad jen jedna věc tu zbývá, ve které mám pořádek,

láska naše na věky je, to chci hodit na řádek.