Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Usnula

15. 03. 2004

1465

Autor

eefee

Třepotem křídel unesena,
byla to sova
nebo snad páv,
v oblacích z kvítku lásky žena
- v mrtvém srdci něžná slova -
do spánku upadla
bez obav.
V studené ruce vzkaz svírá,
to poslední,
co napsala.
Do nebe cesta se jí otevírá
s těmi dvěma řádky,
jež pouze pro něho
tu nechala.
Nepřišel pozdě a nepřišel brzy,
asi se mělo stát,
co se stalo.
Teď pro ni pláče, utrácí slzy,
že nezeptal se, na co chtěl se ptát,
že čeho měl říct hodně,
řekl málo.
Litovat všeho, co není a být mělo,
najednou víc už
nedokáže udělat.
Jen dívat se na její průhledné tělo,
na ten osudem prokletý nůž
- a číst:
"Žij, když můžeš.
Já jdu spát."