Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZamlžený podvečer
16. 03. 2004
16
0
2427
Autor
rabako
Prstama ohledávám rány
Po slovech
dotýkám se vět
Jako vzteklina
křičím šeptem:
" Řízni ! "
Chci vzít do rukou
rozmáčený mech
Cítit jeho chlad
Sedím u obrostlého kamene
Bojím se dotknout
i když držím nůž
Stačilo by poškrábat
krk očekávání...
Stačilo by zatajit dech
a hlubinou vystoupit do výšek...
Prstama masíruju jizvy
Po slovech
dotýkám se vět
A nebezpečně tiše
volám: " Řízni ! "
řízni, stačí zašeptat
volání je skoro jako o pomoc
a ta v těchto chvílích nepřichází
jako na zavolanou
věř mi, znám to . . .
Lasy*
von_Tikowitz
23. 03. 2004
.. pokud jde o soucasny stav.. je mi lito.. ale je to silne.. NERIZNI.!
Jako vzteklina
křičím šeptem:
" Řízni ! "
*!
------------------------------------
A já myslel, že už snad ani nežiješ:)))
Jak je?
pěkné. není to sice tak obrazné, jak jsem u tebe zvyklý, ale má to šťávu.
hlavně to "Řízni" ... to je super výkřik do ticha ;c)
líbí se mi to. nezklamala jsi. 4B+T