Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 444 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Z alchymistické dílny
datum / id03.04.2004 / 112188Vytisknout |
autorRowenna
kategorieOstatní nezařaditelnéDalší dílo autora
sbírkazameteno ke košťatům a pavučinám,
zobrazeno5727x
počet tipů8
v oblíbených0x
Prolog
Z alchymistické dílny

18. března - čtvrtek. Včera tak unavená, že jsem ani nepsala a rovnou zalehla. Spala jsem jak zabitá. Zvláštní sny - ale nevzpomněla jsem si. Ačkoliv za zataženými závěsy ospale celou hodinu. Ale byly příjemné, ale já miluji všechny své divné sny. Dnes jsem udělala blbost - a vykládala si mariášové karty - a mám v osudových kartách žaludského spodka, to mě opravdu blaží. No, nejsem idiot, takhle se strašit? No, ale taky hlavní karty kulové eso a pikový král. <?xml:namespace prefix = o ns = "urn:schemas-microsoft-com:office:office" />

Zapaluji svíčku lásky. Od mého synka nejmilejšího. Od mého chlapečka rozcuchaného dvacetiletého v dupačkách. To je tak nevkusná záležitost, tak neuvěřitelně ošklivá a milá. Ten tak nemá vkus, šiška jedna. Ale aspoň svíčka je z včelího vosku, to je na tom příjemné.

Křížový spodek v souvislosti se zaměstnáním může znamenat, že se budu zabývat ezoterikou. Hah, únik z negativismu. Nemůžu nějak ve výpisech srovnat těch 102,- Kč - aby mi hrálo účetnictví. Kurnik. Třikrát mi klekl účetní software. Odpoledne jsem sloužila ve studovně. V půjčovně Hanka s Lenkou. Vcelku příjemné. Holky tu studovnu úplně zapinkaly. Dokonce ani knížkám nedávají prdelky s péčkem. Prostě takové příruční skladiště. Pořád ze zvyku „doběhávají“ z oddělení do studovny, aby tam ležérně vytáhly knížku z regálu. Hrej si, tu máš kohouta. Když si vzpomenu, jak jsem se před třemi lety ve studovně nezastavila, jak jsem pořád něco lidem hledala. Teď tam sedí divná paní u počítače - a lidi se tam snad bojí vstoupit. Lenka mi dělala intimčo, zatáhla ty šedivé žaluzie, aby oddělila kancelář od studovny. „Ať máš soukromí,“ řekla. Měla jsem pocit, že ke mně promlouvá laskavý pan doktor, který mě odděluje plentou od zdravých. A venku jaro. Vzduch tak voněl. Konýskovi nejspíš voní fenky. Nakonec jsem mu musela dát vodítko, byl jak vrtošivý, vrhal se na psy, na fenky. Andrea s jejich vlčáckou fenkou: „Ona se snad zase hárá,“ řekla, když po ní ten náš vořech vystartoval. Myslela jsem si něco o podivnosti sexuálního určení našeho čoklíka. Jak prahne po mých podprsenkách. Jejda, když se mu podaří k nějaké dostat... Pepča na to řekl: „To je divné, vždyť mi se zdá, že snad ani není na holky. Jedině, že by ty podprsenky chtěl nosit.“ No, spíš je „bi“. Pepča šel naštěstí brzy spát, takže jsem nemusela po stopadesáté shlédnout film „Marečku, podejte mi péro.“ Ale běda, když mě přistihne, že podruhé v jednom dni sleduji „Kočičí hru“ nebo „Krávu.“  Má divnou matku. Že by si proto hledal tak divně usedlé dívky, které na návštěvě narovnávají přehoz na gauči? V sedmnácti letech, ty vole. Které uznale pokyvují hlavou, když měním v kredenci papír pod hrnce? Že by mi Pepča sháněl tchyně, když těch svých jsem se tak elegantně zbavila?

 

Bolí mě močový měchýř. Budu muset k lékaři. Věštění pomocí bible, Věštění pomocí Goetha. Věštění pomocí Shakespeara. To je zajímavé. bodat nožem do knížky. Bodat nožem do bible. Starý vousatý muž - svíčka na stole, ve svícínku keramickém, oblém a s ouškem, jako byl ten z Bulharska, který jsem kdysi měla, ten malovaný a krásný. Má bílý plnovous a je u konce svého života. Přesto bodá nožem do Bible, aby našel slovo, které mu vysvětlí, jaký je jeho život.

 

Najde slovo MUKA. Chtěla jsem napsat láska, ale copak láska je jiná? Trochu se zachvěje, prudký vítr přirazí okenici. Pak další náraz větru okno rozrazí. Dovnitř sahají prsty deště. Zhasínají svíčku. Místnost ozařuje jen blesk na obloze.

 

Je ráno. Kohout kokrhá. Slepice shánlivě pokdákávají, u svého nepořádného pána snášejí vajíčka tu do vykotlaného pařezu, ke kořenům stromů, jedna zblázněná přímo k díře v plotě, kudy na dvorek proniká kuna.

 

Dopoledne přichází nová mladá služebná. Starci trochu páchne dech - starobou, úzkostí, dívka před jeho náporem uhýbá. Stařec si vybaví slovo MUKA. Z okna sleduje, jak služebná věší na zahradě cíchy, když se vypne, aby pověsila těžší kus prádla, povytažená sukně odhaluje kus lýtek. Stařec i na dálku vidí skvrny na prostěradle, tak jak je zanechala jeho staroba, jak nepodlehly ani vyvářce a přepírání. Stydí se. Ke slůvku MUKA, které si napsal na papír, připisuje, koupit nová prostěradla, inkoust do kalamáře, vosk na svíce, knoty, nový škrobený límec. Objednat lékořicové pastilky pro vonný dech. A zásobu starého vína. Mladého vína. A pak se moudře usměje. U drogisty koupit projímadlo, obinadla, a mast na bércový vřed.

 

Zašedlá místnost

oblý svícen s ouškem

a neforemná svíce - a stařec

který úzkým nožíkem

na otevírání dopisů - už dávno žádný nepřišel

 

bodá do stránek Bible

jak hledá slovo věštěbné

a pak se dívá na slovo MUKA.

 

Tohle, jak se ti to líbí? Prvoplánové, popisné, epické, hloupé.

Proč zašedlá místnost? Opsat, jinak, lépe. Ale jak?

 

Přišla noc starých mužů.

Ten jeden v potrhaném křesle

na stole svícen s ouškem

snad ze zvyku si věští.

Úzkou čepelí nože

na otvírání dopisů

tak dávno žádný nepřišel

bodá do starých knížek

jak hledá vysvětlení

to slovo zázrak

tu tečku, ten ámen

za svým životem.

Tam za oknem je bouřka.

a prudký vítr rozrazil

dokořán okno

 

 Tak, co na to. O něco lepší. První verš skvělý. Ale proč ten stařec musí sedět v potrhaném křesle, nemohl by sedět - no v potrhaném křesle ale jinak to popsat.

 

Přišla noc starých mužů

V bačkorách vklouzla

noc potrhaných křesel

Noc svícnů s ouškem

Noc neforemných svící

Noc, ve kterém staří muži

bodají nožem do knížek

až ze dna almary

trochu nutí kýchat

to staré staré

věštění

 

Nožík má úzkou čepel

původně sloužil snad

k otevírání dopisů

tenkrát, když ještě

pošťák je nosil. Starý muž

hledá to slovo, jediné slovo

tak závažné, že vysvětlí

proč vůbec žil.

 

A kohout ráno kokrhá

pane jo, to je hejhula

a to je frajer, myslí si

starý muž, když ztěžka

vstává. Slepice nepořádně

pokdákávají

 

Co na to říkáš teď? No, první sloku a druhou zatím necháme být, ale to s tím kohoutem je prostě blbé. Nic neevokující. Jinak - lépe, onačeji. No, ale jak tam dostat toho kohouta? A první zvuky zrána. Ještě je šero, a svět je málo plastický, jako by ztratil jeden rozměr.

Ještě se nední den

svět nemá jeden rozměr

jak ploché šedivé

obrázky z knížek

stařec už nespí  a čeká

až začne kohout hulákat

a nepořádné slepice

za těšivého brebentění

snášet svá vajíčka

ke kořenům starých švestek

a k dírám v plotu, kudy se na dvorek

prodírá v noci kuna. Pak je možno vstát

svět venku voní po bouřce

která se nocí přehnala.

 

Popisné, stařec už nespí a čeká, blbé, blbé. Jinak.

s tím scházejícím jedním rozměrem je to dobré, ale jinak.

Jak přichází den.

 

Po noci v ranním svítání

obrazu za oknem

pořád se nedostává

jednoho rozměru

jak obrázkům v knížkách

na zaprášeném stole.

 

Kohout si na dvoře

začíná cvičit hlas

slepice štěbetavé

snášejí vajíčka

ke kořenům švestkek

a k díře v plotě

kudy na dvorek

proniká kuna

 

a stařec sleduje

jak mladé sousedce

v sousední zahradě

při věšení prádla

zářivě svítá oblá lýtka

 

Na stole leží bílý list papíru

s napsaným slovem MUKA

 

a písmem, který už

v propasti ztratilo půvab

stařec si dopisuje: dokoupit

vosk na svíčky, knoty

lékořicové bonbóny

pro vonný dech

mazání na vředy

 

a hodně

mladého vína.

 

 

Tak, a teď to spojím,

 

 

Přišla noc starých mužů

V bačkorách vklouzla

noc potrhaných křesel

Noc svícnů s ouškem

Noc neforemných svící

Noc, ve kterém staří muži

bodají nožem do knížek

až ze dna almary

trochu nutí kýchat

to staré staré

věštění

 

Nožík má úzkou čepel

původně sloužil snad

k otevírání dopisů

tenkrát, když ještě

pošťák je nosil. Starý muž

hledá to slovo, jediné slovo

tak závažné, že vysvětlí

proč vůbec žil

 

a den se probouzí

ospale nesměle

šmátravě hledá svůj třetí rozměr

v zašedlém svítání. Ten den je

mladý či starý, ze všeho nejvíce

podobný obrázkům

z prastarých knížek

Ve vlasech chová si

kohoutí zpívání

blouznivost slípek

s vajíčky skrytými

v kořenech švestky

 

A stařec sleduje

jak lýtka  sousedky

tak jak se napíná

když věší cíchy

házejí prasátka

do jeho oken

Dnes bude krásně

bouřka se přehnala

 

Ke slovu MUKA

zapsaném v noci

 

 

stařec si dopíše: dokoupit

vosk na svíčky, knoty

lékořicové bonbóny

pro vonný dech

mazání na vředy

 

a hodně

mladého vína.

 

Tak hned - po noci v ranním svítání je blbě, jinak, lépe. Ale jak to popsat?

ráno se probouzí

ospale nesměle

šmátravě hledá svůj třetí rozměr

v zašedlém svítání, je staré, mladé

ze všeho nejvíce potomek

obrázků ze starých knížek

 

Chceš tam mít za každou cenu ty slepice a kohouty? Takhle to vypadá pořád tak blbě.

Ve vlasech chová si

kohoutí zpívání

blouznivost černých slípek

i s jejich vajíčky pokradmu snášenými

v kořenech staré břízy

u díry v plotě, kudy se v noci

kunu přikrádají.

 

Oblá lýtka jsou taky pěkně pitomá. Celé je to pitomé, jestli to celé nepřekopeš.

 

Ve vlasech chová si

kohoutí zpívání

blouznivost černých slípek

s vajíčky skrytými

v kořenech švestky

 

i s jejich vajíčky pokradmu snášenými

v kořenech staré břízy

u díry v plotě, kudy se v noci

kunu přikrádají

 

A lýtka sousedky

tak jak se napíná

když věší cíchy

házejí prasátka

do očí starého pána.

Dnes bude krásně

bouřka se nocí přehnala.

 

Od švestky ke třešni

v sousední zahradě

na šňůry - ne to je blbé, tak mi poraď, no jednoduše, vedle se v zahradě vedle si v zahradě za plotem vedle

Mladinké sousedce

z vedlejší zahrady

nádherná lýtka

házejí prasátka

muži do okna

 

A lýtka mladé sousedky

tak jak se napíná

když věší cíchy

házejí prasátka

do očí starého pána.

 

Tak, po úpravách, celé znovu:

 

V bačkorách vklouzla

noc starých mužů

prodřených křesel

a svícnů s ouškem

Noc tlustých svící

ve které muži

bodají do knížek

až ze dna almary

 

Nůž s úzkou čepelí

dříve snad otvíral

milostné dopisy

už dávno nechodí

Starý muž věští

jediné slovo

které mu vysvětlí

proč vůbec žil

 

A den se probouzí

ospale nesměle

šmátravě hledá svůj třetí rozměr

v zašedlém svítání. Ten den je

mladý či starý, ze všeho nejvíce

podobný obrázkům

z prastarých knížek

Ve vlasech chová si

kohoutí zpívání

blouznivost slípek

s vajíčky skrytými

v kořenech švestky

 

A stařec sleduje

jak lýtka  sousedky

tak jak se napíná

když věší cíchy

házejí prasátka

do jeho oken

Dnes bude krásně

bouřka se přehnala

 

Ke slovu MUKA

zapsaném v noci

 

stařec si dopíše: dokoupit

svíčky, límce a knoty

a brka ke psaní

krásných slov s nadějí

větrové bonbóny

ať dech je vonný

 

a hodně trpkého

mladého vína.

 

Co na to říkáš, jak se ti to takhle líbí? Prosím tě, přečti si to ale moc kriticky, ať tam není ani zadrhnutí, ani slovo navíc. Ta první sloka je rytmicky odlišná než ty další. Je skvělá, ale rytmicky nesedí. No, ale jak ji změnit?

 

V bačkorách vklouzla

noc starých mužů

potrhaných křesel

a svícnů s ouškem

Noc tlustých svící

ve které muži

bodají do knížek

až ze dna almary

trochu to nutí kýchat

to staré staré věštění

 

Musíš tam mít to kýchání? No, zamysli se nad seznamem toho, co si pán chce dokoupit.

 

Starý muž věští

jediné slovo

které mu vysvětlí

proč vůbec žil

 

No, a je půlnoc, a zítra zase ve studovně do šesti, hah, a Pepča má svátek - přijde asi Kačka s Anetkou, Roman je v práci budu muset připravit chlebíčky a nějaké pohoštění. V poledne odběhnout nakoupit. Ale je pátek, páteček, a v sobotu ani v neděli nebudu muset do práce. Jsem šťastná, jsem vyrovnaná, jsem klidná. Miluji všechny lidi. Dokonce i toho čokla, co mi s gumovou hračkou v tlamě šťouchá do kolena. Miluji i ty Pepčovy slečny, co se chovají jako moje tchyně, a ostřížím zrakem zahlédnou každý chuchvalec prachu.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

11.08.2004 00:00:00dát kritice tipRowenna
to samotný alchymistický je až po těch počátečních blábolech

:-)
07.04.2004 00:00:00dát kritice tipLee
zvláštní... úplná stavba babylónské věže...
od plenek po vyhoštění z domu
03.04.2004 00:00:00dát kritice tipMarthin
:-)
03.04.2004 00:00:00dát kritice tipbramburek
Moc hezké čteníT*
03.04.2004 00:00:00dát kritice tipMarian_Zlatý
*
01.04.2004 00:00:00dát kritice tipseveranka
niekto poodkryl tajomstvo dobrej kuchyne... :) *
23.03.2004 00:00:00dát kritice tipvon_Tikowitz
technologie R psaní :) ********
23.03.2004 00:00:00dát kritice tipmerman
tohle je moderní a je to legitimní, i když asi přijdou namnozí, kteří tě nařknou, ale moderní je to ne jako dílna, moderní je to o tobě a o tvém všem, moderní není ten postup, ale to, jak ses a proč zasekla nad slovem LýTKA

pak přijdou MUKA
19.03.2004 00:00:00dát kritice tipElyn
Ačkoliv za zataženými závěsy ospale celou hodinu. (?)

:) hezky jsem si početla... nakoukla do kuchyně, urovnala drobet přehoz na gauči a ták..;) *
19.03.2004 00:00:00dát kritice tipRowenna
mimovolné - neurovnané psaní. Já vím. Bloumala jsem ráno bytem se zataženými závěsy.
19.03.2004 00:00:00dát kritice tipElyn
aha, takže bloumala..;)

mně se to líbilo, jak vznikala ta básnička... i ten celý den, ten střípek..;)
Takový laskavý čtení je to u tebe...;)
19.03.2004 00:00:00dát kritice tipZoroaster
No, zdá se, že už toho o tobě vím víc, než o své zesnulé babičce, obdivuhodná otevřenost, ale není na škodu se něco dozvědět o skutečném člověku (jakémkoliv)...:-))
19.03.2004 00:00:00dát kritice tipSeregil
Ug...h... výborný


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.