Pohádka o semínku

Bylo jedno malé semínko. Jen tak si leželo v trávě a čekalo, až zaprší. Pak se přihnal mráček, upustil pár deštivých slziček a to malé semínko se vsáklo do hlíny. Jednoho dne z něho vyrostla krásná květinka - to je moje maminka. Ještě nedávno měla vlásky pěkně žluté od sluníčka, ale teď jí pomalu bělají. Nedivte se, je to pampeliška. Maminka teď má moc starostí. Stará se o mě, o mé sestřičky a bratříčky a to dá práci, panečku! Všechny nás musí hlídat před větrem. My jsme totiž semínka na její bílé hlavičce. Až nás maminka spočítá, jestli někdo nechybí, dá nám každému pusinku na rozloučenou a zavolá větříček.My se připravíme na dlouhou cestu do světa, už se moc těšíme. Včeličky nám vyprávěly, že svět je plný vůní a barev. Větříček pak zafouká, zamává na pozdrav a roznese nás na všechny strany. A co se bude dít potom? Počkáme si na mráček, až zaprší a z našich semínek pak vyrostou nové pampelišky, stejně krásné, jako naše maminka.