Ohníček

?No to bys nevěřil, co zase proved´ ten náš kluk.?

?Copak je to tentokrát - rozbité okno, nebo snad natřel psa pro změnu na modro??

?Ne, ne, tohle tu ještě nebylo. S dalšími dvěma kamarády, Martinem Šmejkalem a Vencou Fialou, podpálili stoh.?

?Cože?! Hm, máš pravdu, to se mu ještě nepovedlo. A co prosím tebe dělali??

?Vždyť víš, jak je Peťula strašně divokej. Není možný ho uhlídat. Takže ho necháváme lítat s děckama venku a staráme už se akorát o to, aby se přišel najíst a večer včas zalez do postele. Venca je o dva roky starší, mysleli jsme si, že přece jen má aspoň o trochu víc rozumu, tak jsme ho s ním pouštěli.?

?A jak se jim to teda vlastně podařilo??

?Bylo takhle ke konci srpna, jak bylo několik posledních horkejch, suchejch dní za sebou. Kluci celý odpoledne někde zalezlí. Začalo se připozdívat a oni pořád nikde. Poslal jsem Verču, aby je šla najít. Seděli na poli, pekli si brambory a, představ si to! kouřili bramborový dýmky. Jak za našich mladejch let, co??

?Akorát my jsme začínali poněkud později, nemyslíš??

?Já hlavně nechápu, kde na to přišli, nenapadlo by mě, že to taky dnešní děti znaj, nejspíš to někde vyčetli.?

?No, a co bylo dál??

?Jo, tak když je holka našla, kouřili ty dýmky, pekli brambory, kousek od stohu! Že nemohli rozdělat oheň, a sláma přece výborně hoří, no ne? Veronika jim vynadala, řekla, ať mažou domů, a letěla ještě pokecat s holkama na náves. Kluci táborák jen rychle zadupali a utíkali do vsi. Jakmile přišli domů, Peťa se radši hned umyl a rovnou zapadl do postele. Věděl, že bych si ho podal, kde se toulá. My jsme šli taky brzy spát, celej den jsme makali na stavbě, dodělávali jsme tu garáž. Myslel jsem, že už to budeme mít z krku. Jenže k večeru se začal zvedat vítr, museli jsme toho nechat. V noci nás najednou vzbudilo bušení na okno. Že u Bušků hoří stoh. Pokud se něco takovýho stane, pomáhá vždycky celá vesnice. Vylítli jsme a běželi hasit. Ani Petr nemoh´ chybět, takovej požár, to je přece atrakce. Nezdál se mi, koukal nějak divně, nejspíš mu to docvaklo, ale v tom zmatku jsem na to rychle zapomněl. Protože začalo pršet, zlikvidovalo se to celkem rychle a nic dalšího nechytlo. Zatímco jsme se ráno šli podívat na spáleniště, přijeli do vsi policajti. V okolí řádí nějakej žhář, že to možná byl taky on. Chodili od chalupy k chalupě, a prej jestli jsme u toho stohu někoho neviděli. Říkal jsem jim, že se ženou jsme byli zalezlí u baráku, ale děti by mohly něco vědět. Ať je zavolám. Veruna přišla hned, ale Petra jsme nemohli najít. Nakonec jsem ho vyhmátl ve chlívě. Seděl tam a brečel: Tatínku, já vím, u stohu se ohníček nedělá, my na to včera zapomněli. A jen jsme to honem uhasili, abysme nebyli doma moc pozdě. V tu chvíli sem měl chuť ho roztrhnout. Pak jsem se trochu sebral a šel za těma polišema. Pane Dubský, povídali, v tom případě se asi nedoplatíte.?

?A neměli snad pravdu? Přitom ty mi to tady vyprávíš jak nějakou anekdotu. Kolik tě to bude stát??

?Ani halíř, tejden předtím jsem uzavřel pojištění odpovědnosti za škodu.?