Marjánka

Ve mlýnici pšenice,

voda v řece vesele skáče,

na dvorku běhají slepice,

Marjánka z okénka hledí a pláče.

Šáteček ke rtům tiskne, políbí,

co dal jí milý ještě před chvílí,

na vojnu verbíři ho odvedli,

její oči jasné náhle pobledly.

Pak usedne sama, tiše,

miláčkovi dopis píše.

Co napsat, řekni pšeničko?

Že steskem puká srdíčko?

Až půjdeš milý kolem pole

a uvidíš klasy obilí,

vzpomeň, že jsem jenom tvoje,

pak zastav kroky na chvíli,

větru hlas ti připomene

srdce moje chvějící,

na dálku se obejmeme,

jako tenkrát - v mlýnici.