Pro mou Star

Mám trochu jara na listech

sotva za nehet se vešlo.

Co všechno z toho vzešlo

a nikam neodešlo

chci poslat Ti teď po větru.

Čekání dlouhé, jak neměřený čas,

co vždycky běží, když já zrovna nechci

mi čechrá včechny teskné věci,

protože Ty tu se mnou nejsi

a nevím, jestli to vůbec víš.

Je to všechno neskutečně vleklé

do břehů ukládá se chlad,

i kvítek pro štěstí tu "zvad"

pod křížkem bolestí a zrad

a nevím, jestli to vůbec uslyšíš .

V záhybu víček pod klapkami světla

skrývá se pohled do světů.

Já klepu se tu strachem ze skřetů,

hraju si na svět poetů

a nevím, jestli to všechno nezaspíš.

Stříhám si v duši kousky sebe

a skládám si je, aby nebyl vidět stesk,

i hvězdy ztrácejí svůj lesk,

když v bouřce nekmitne se blesk

a nevím, jestli mi posvítíš.

Pak zvesela chceš hrát píseň léta

a slova zim stokrát nemáš rád.

Já žiju si tu malá, vleká - SNAD.

Čekám, až teplý vítr bude vát

a nevím, jestli ho ucítíš.

Mám skoro nic co třpytí se tu na listech

a sotva za nehet se vejde

co z kapky vody vzejde

snad nikam nikdy neodejde

a nevím, jestli chytíš si to po větru.