Galerie mlčenlivých gest

Každý den, ve kterém se ti podaří někomu posunout koutky úst směrem k uším, není ztracený. Bylo mi fajn s tvými verši a ty koutky se mi k uším posunovaly naprosto samovolně. Dík.

:-) četla jsem pozorně přijde mi to hodně zmatený, hodně ujetý a mimo muj šálek :-)

Až se sejdem v Hells, tak ti dokážu, jak to vůbec není zmatený... :)

Hells už asi nebude nikdy :-(

Jak to? Co mi uniklo? Tak se sejdeme jinde, no ne?

uniklo ti asi spousta věcí, nefunguju na Liteře a nebudu se tam s nikym scházet

Proboha, co jsem ti udělal, že se se mnou nesejdeš?

nic, neřekla jsem, že se nesejdu s tebou .-)))

No proto... :) Napiš mi mobil, pisnu ti někdy, až budu v Praze, ju?

Avi

dík za avízo, přečtu, prostuduju, povim ti :-)

a co se děje ve středu?

Budu povděčen...

Ve středu mám otvírací den a občes přijmu nové gesto...

Aleyo, nedávno jsem se odstěhoval na LiTerru, takže zdali máš chuť na nová dílka, jsou tam pod stejným nickem. Písmák zdá se mi vykonstruovaný. Každopádně díky za pár řádků a návštěvu oplatím.

nedokážu ti k tomuhle napsat nijak rozsáhlou kritiku, promiň, ale je to prostě...t* :). opravdu úžasné, budu se vracet.

Tady se toho napindá.

Sdílíme podobné pocity, Cow, taky to ve mně zanechalo prázdno a beznaděj, jenže díky velice všímavým písmákům a jejich paprskách v podobě kritik se vše obrátilo... DIK

Neee

hodně zajímavé a hlubokomyslné dílko...zanechává ve mně pocit prázdnoty a beznaděje, ale v mnohém ti můsím dát za pravdu...možná v tom vidím něco jiného, než autor zamýšlel, připadá mi, že to musela psát žena, ale ty jsi přeci muž, ne...nějak se do toho zamotávám, takže radši skončím, ale ještě předtím ti tu něco nechám...TIP

ne nejsme

Zajímavé, vrátím se méně unavená...je bez mála jedna s pulnoce.

Romi a zolli, nejste příbuzní?

Nevím, jestli jsme se potkali předtím, ale potom jsi mi snad někde něco nabízel.....:o))) No já se ty avíza nakonec naučím používat. Ano, mír a bude krásně.....vlastně nebude, protože mír jaksi asi nehrozí vzhledem k tomu, že jsme lidé....

Tak tohle je jedna z nejlepších věcí, co jsem kdy viděla. Byl v tom úžasný úmysl. A hezký zpracování, který je sice na můj jednoduchý a zakrnělý mozek příliš složité, ale svoje jsem si z toho díla i těch úžasných kritik pod ním odnesla... Dneska lidi už od dětství vidí, jak si člověci vzájemně více ubližují a nadávaj si, jsou hrubí a tak se to pro ně stává normální záležitostí. Je přece jednodušší něco nebo někoho zkritizovat než mu něco pochválit. Je jednodušší odsoudit člověka jednou zlou větou a dál se jím nezabývat, brát to jako hotovou věc, ten náš negativní názor, co jsme si utvořili po 10 vteřinách, než se na chvíli zastavit a najít v člověku to dobrý. Každý je něčím krásný. A myslím, že by to chtělo více tolerance a porozumění. Nereagovat hned bouřlivě na slova druhých, ale zkusit se na věc podívat taky z jejich úhlu. Já vím, to jsou jenom slova, ale co kdyby se třeba změnily v činy (já se na tom snažím usilovně pracovat, ale není úplně nejjednoduší..). Každý se může radovat ze života (i když je to někdy těžké), z maličkostí. Mě to taky dělá občas (často) problémy, ale jakmile vysvitně sluníčko nebo uvidim na zemi ležet krásný kamínek (možná, že jsem až přehnaně infantilní), hned mám prostě lepší náladu. Anebo si poslechnu hudbu svého srdce a moje nitro se prosvětlí a zalije radostnem. Anebo jen tak, zničeho nic, mě zachvátí nával náhlého štěstí a musím se chtě-nechtě usmívat od ucha k uchu. Tak, to jsem ti tu, (snad jen maličko)zamračený mnichu, chaoticky napsala vše, co ve mě to nahoře i pod tím vyvolalo... a samozřejmě tip:))

Romi, tvé jméno... něco mi připomíná... nepotkali jsme se už někdy? Každopádně děkuji i za připomínku: mír a bude krásně... Friday, mám radost z tvých vět a souvětí, jejichž začátek uvádí trošku do rozpaků... Je zde jistě spousta lepšejších věciček, ale čas nám zabraňuje je všechny objevit a někdy za ně i poděkovat (Bohu) autoru či autorce Takže děkuji ti za zastavení a napsání pocitů a ten krásný kamínek ve sluneční lesku...

Vždycky než si přečtu kritiky, zapomenu, co jsem to vlastně chtěla :-((( Ááá......už vím, tohle: *tip A mír, stejně si muži a ženy nikdy nebudou stoprocentně rozumět.

Výborný postřeh! :)

*

Katů, tak mu ho pošleme do nebe, co říkáš? Raději ne, on jistě má ke čtení lepšejší dílka... Kryl je pojem a mnich jen dojem

Kryl je bůh ;o))

Zrovna poslouchám Kryla...a tohle Tvé dílko by se mu určitě líbílo ;o) *

Pravda, ale přeci jen děkuji alespoň za velice citlivé posouzení. Naštěstí 'Nikdo' se tu nechoval jako slon v porcelánu.

Pravda, ale přeci jen děkuji alespoň za velice citlivé posouzení. Naštěstí 'Nikdo' se tu nechoval jako slon v porcelánu.

Čas určuje Bůh, jak jinak. Zamíst si před vlasním prahem je asi základ, že?

Je to dost...složité. Trochu se v tom motám, podstata je mi známá, nicméně způsob zpracování zapřičiňuje, že v paměti nezůstane vůbec, ale vůbec nic - jenom holý dojem. Je to silné a ne zbytečně složité, čehož si vážím. Tip a pravěpodobně klub.

Holý dojem zní docela originálně. Šarlotka umí číst. Jistě si všimla i pár kritik pod dílkem. Mají kouzlo paprsků, ovšem bez dílka výše by asi nikdy nebyly rozlyty v galerii. Takže záměr se daří naplňovat, za což vám patří dík.

rozlity... neomluvitelné!

Mnichu, děkoval bys za to, že když stlačíš prsty, svírající plastovou lahev, opravdu se plastová lahev zmáčkne? Myslím, že netřeba děkovat za to, že Tvá akce vyvolala reakci, kterou zřejmě měla...

Mnichu, děkoval bys za to, že když stlačíš prsty, svírající plastovou lahev, opravdu se plastová lahev zmáčkne? Myslím, že netřeba děkovat za to, že Tvá akce vyvolala reakci, kterou zřejmě měla...

Nejdříve musí člověk poručit sám sobě a po dlooooouhém činění oněch skutků, může "oslovovat" druhé. Oslovovat ovšem svými skutky. Takže? Hodně zdaru.

Menší potíž a velká pomoc potom spočívá v tom, že čas si neurčujeme my.

Bosorka maia, nema slov. :-)

:-))

Čarodějko z hvězd na nebi nocí zářící, tvé paprsky dolétli z takové dálky, a přesto v plné síle, kterou získaly na začátku putování. Protrhly hráz houstnoucího příšeří a zalily okna galerie. Děkuji Bohu, že mi umožnil poznat jejich účinky. Vždyť radost z radosti druhých předčí vše na světě pozemském. Ono, dotkni se hvězd a oni se dotknou tebe. Pohlaď je a oni tě pohladí. Kde byla slova, chyběly činy, Adame. Proto povstaňme a pojďme rozdávat radost z tváře do tváře... Třeba u Symbiho v jeho jarním provoněném lese, při jeho roztančených tónech z oblíbené kytary. Nebude to krásné? Symbi, pozveš nás? A ať je vedle skála, Markétka by neměla kde šplhat. Ano? Pozvání jistě přijme i Pan Petr, i když se malinko mýlí. Osobní kouzlo mají spíše kritiky v této galerii (už mohu napsat -sluneční) a navýši by klidně mohlo být: ve výši. Odtud ze spoda to tak alespoň vypadá... Nevšední paprsek, nevšední jméno, nevšední klub. Hnusu kolem i v nás je dost a tímto způsobem se ho po kouskách zbavíme. Přeji vám spousty paprsků a nevšední zážitků. Třeba se opravdu o ně podělíme živě v Symbiho lesní galerii... i s bosorkou maiou?

Dolétly! Dolétly... nevšedních, omlouvám se. Příště si to přečtu dříve.

Krásný den, moc děkuji za tvé kritiky a tvé reakci. Jsi kouzelně krásný a jsem ráda, že jsem tě mohla potkat a číst si v tvém nitru. Číst jen to, co jsi sám chtěl, aby bylo přečteno. Kouzelný den....

Co třeba méně slov a více skutků?

Má své osobní kouzlo - nemyslím, že by to bylo tak nějak navýši, co se zpracování týče, ale má to dobrou myšlenku a přijde mi to nevšední - dobře se čte a rozhodně lepší, než průměrný začátek :-) TIP + přes 815_0 klub :-)

Ráno bylo provoněné vlhkem a čistotou. Úsměv. To bylo to kouzlo, kterým začíná den. Žádné: „Abrakradabra.“ Prostá ústa do U. Proč se usmát, když není čemu?! Vycházející slunce, zpěv ptáků, nebo padající sníh. Není čemu se usmát? Proč se nesmát prostému JSME…. Málo je někdy více. Každý den můžeme potkat někoho, kdo nám náš světlý, smutný nebo prostě jen den, prosvětlí. Potkat světlo dne. Ranní úsměv s otázkou: „Koho dnes potkám?,“ opravdu kouzlí. A není to zázrak. Nebo… je to lepší než zázrak. Světlo dne… co může být světlo dne? Všechno a něco víc. Člověk, který se na nás usměje ne ze slušnosti, ani z povinnosti. Člověk, který se usměje teple od srdce, protože chce. Chce být s námi na kratičký okamžik setkání a ještě déle. BÝT ve vzpomínce rozzářené duše. Zpěv ptáků, barva jejich peří. Pes, který zavrtí ocáskem na pozdrav. Voda zpívající příběh života, vítr šeptající tajemství světů, ze kterých se vrátil. První ranní nadechnutí, zalyknutí dávkou čerstvého vzduchu. To vše a ještě víc … Každý den má svého anděla, který nemusí být vidět, stačí když je cítěn. Když tělo zalije náhlý nával radosti, anděl stojí vedle nás a usmívá se. Někdy poklepe na rameno a vzduchem prolétne: „Ahoj, já jsem tady s Tebou.“ Jindy pohladí: „Pořád jsem s tebou, neopustím tě. Otevři oči…“

Smysl...jak krásně to zní. Smyslem není ubližovat si, ale neubližovat. Zní to jako...parodie. Bez ubližování by nebylo neubližovanání. Jak z toho ven? Nic nečinit? Nebo radši činit? Smyslem je žít, pro mě. Poděkovat rodičům za život, který mi dali, přijmout lidi takové jací jsou. Se vším. I s ubližováním, protože i zranění posune. Časem se možná dojde k tomu, že reakcí na ubližování není nic nečinit, ani činit stejně. Přijmout ublížení sám v sobě a přemýšlet nad tím, kde to začalo, protože všechny začátky i konce vidíme, vnímáme, jen si je neuvědomujeme. Cílem není zkamenět, schovat se, nebo dělat neviňátko. Cílem je začít milovat... sebe, lidi i toho, kdo ublížil. Všichni jsme nazí a zranitelní.

Jéééééé toto tu začíná být velice útulno:-) Ach... teď si představuji veselé rozprávky s přátely večer u praskajícího ohně, za doprovodu kytar a měsíčního svitu, kde poblíž v lese zahouká sova a voní příroda, les...Ach ta krása, už aby tu bylo jaro:-)

Jo a toto jsem chtěl dodat, mi ubližujem podvědomě lidem kolem sebe a sobě. A jen při dobré sebekontrole můžeme převést energii, kterou na ublyžování vydáváme, abychom ji použili na konání "dobra" kolem sebe, na to milovat někoho, něco, sebe i ty druhé. Jak může někdo milovat ty druhé a přitom se nenávidět? A Aario napsala jsi to krásně:-)

Nevím, zda bych řekla při sebekontrole. Spíše při uvědomění si. Můžu se sice kontrolovat, abych nikomu ani nevědomky neublížila, ale není to totéž, jako když si plně uvědomím, kde je jádro toho problému, proč jsem zrovna tímhle člověku ublížila. Když si plně uvědomím, čím je to způsobeno není pak nutná "sebekontrola", protože dojde k "sebepřekročení", k zapadnutí dílku skládanky, který přečníval. Ale tohle je už jen o slovech, možná jsi to myslel asi tak jako já.-))

Dokonalá sebekontrola je stav možný jen při sebeuvědomění, a opravdu jsem to tak myslel stejně, jen je čeština tak bohatá, že se to dá říct mnoha slovy:-)

Je to vážně k zamyšlení...bohužel dnes spíš platí ubližuj, tobě také určitě dříve či později někdo ublíží... Ale to není moc hezké, že? Tak jinak. Jsem ráda, že někdo zastává teorii neubližování, dodá to do tohoto světa trošku radosti, byť jen na chvíli. T*

Samota, osamělost, přetvářka, zranitelnost, touha, bolest, smutek...víc nechci rozvádět, ano?:-)

Raška galerii zdánlivě neprosvítila, ale když se pravda ukáže, tak i to je jisté osvětlení. Je to tak? Byť jen na chvíli, co, Markétko?

Zamračený_mnich: Přesně tak...

Tak se mnohdy dokáže zachovat i muž. Odejít s hluchým výstřelem pistole. Asi už na slova nemá sílu. Myslím, že je vina především tam, kde vznikají představy, které druhá strana nesplňuje. A teď najít viníka. Než se najde, dávám tip.

Dlouhé, smutné, pekné, pravdiné... sakra proc si vubec ublizujem? dyt to neni smyslem zivota, smyslem je rozdávat radost a stestí kolem sebe... Co jen dodat? snad se vse urovna:-) A to ze mi tenhle "Pc" nechce psat hacky:-( Du se zamyslet, kde mam tu pistoli?????? vtip:-) Zatim...

Nejlepší je mlčet a jednat, pak se bázeň, ostych a strach zmocní každé částečky jejího těla… - to není vítězství, to je satisfakce! prchavá jako dech na skle - Vyborna taktika, ale trpke vitazstvo. :-)

Maio, Symbi a Adame G., děkuji vám za tyto paprsky. Galerie díky vám pomalu ztratí svou smutnou stránku. Ano, proč si ubližujeme? Často přemýšlím o těchto pravdách. Je to v nás a jen na nás záleží, jak se s tím vypořádáme. Někdo se ukryje do mnišské kutny, někdo hledá pistoli (třeba s vtipem) a někdo nachází krásu i nehostinné galerii. Napište mi, co vám udělá radost. Jistě se toho nejde hodně, viď, Raško?

myslíš, že všechny ženy mají potřebu zraňovat? proč? odejít a ani nehlesnout... to je mnohdy zraňující.. když neví se proč a odpovědí je pouze mlčení.. pak vylézají na světlo všechny bolesti a pochybnosti a pokud je reakcí jen mlčenlivý výsměch...? kamenuj ženu za to, že se bude ptát.. máš-li to srdce. proč bychom si měli chtít ubližovat?

Elyn, vždyť to právě zachycuji v tom dílku. Přesně tu nesmyslnost ubližování si. Jsi velmi všímavá. Moc ti děkuji za tuto ponámku. Je naprosto vystihující.

Smím si ponechat názor pro sebe?:-) Nemohu nedat tip.:-)

Co když tvůj názor prosvítí tuto galerii? Bylo by pak škoda soukromničit. Díky

Budu muset popřemýšlet, přečtu pouději a pak ti sem ještě určitě něco připíšu.

Stačí jen něco krásného, ať se paprsky dotknou galerie. A vůbec se to nemusí týkat toho výše. Pisni sem něco svého, co máš ráda, ano? Děkuji.