Dvojí a přesto jediná

Zavřela okno.

I když jarní

přesto studený foukal vítr.

Naklonila hlavu.

I když tak drobná

přesto hrdá dost.

Usmála se.

I když přísná

přesto křehká uvnitř.

Natočila tváře Slunci

vlasy prokvetly ohněm

i když chladná

malinko

občas

v srdci hoří po něm

… po životě

po lásce

tak trochu

v nadsázce

Jediný její úsměv

vždy přesvědčí

        že stojí za to žít.     

     Děkuju za to, že jste.