Deverova chyba - Do stran

Deverova Chyba

Do stran

Když se mi díky jednomu fan dostalo do rukou druhé album Deverovy Chyby - Do stran vůbec jsem nevěděl do čeho jdu a co od toho mám očekávat. Kamarád mě jen drze a s úsměvem v koutku ujistil : "je to skvělý, nech se překvapit".

Překvapený stále ještě jsem a vyvracet mu tvrzení "je to skvělý" mě po poslechu vůbec nenapadlo.

Hned po zasunutí cd do přehrávače a spuštění oblíbeného tlačítka play se na mě valí neskutečně syrový zvuk basy a bicích. Čekám na kytaru, marně. Deverova chyba jak se později dočítám v originálně provedeném bookletu hraje v nástrojovém obsazení 2 basy + bicí. A zní to pekelně dobře. Kapela šlape jako švýcarské hodinky, basy se mezi sebou proplétají, hrajou si spolu. Agresivně. Rychle. Komunikují mezi sebou a doplňují se. To vše stmeluje Bedrič, který vše rozsekává paličkami od bicích. Nádherně to čvachtá, žije to. Místy hodně zběsile. Funguje to spolehlivě...jak zní v jednom z textů...já pouze kvituji a nechávám se strhnout nasazením a energií, která z nahrávky přímo cáká. DCH vychází z hc/punkových základů a její základní pilíře tvoří právě 2 basy. Je to originální, hýbe to se mnou, ale po několika posleších docházím k tomu, že právě elementy, které dělají z DCH to čím je, mají omezenou škálu výrazových prostředků a splývají tak postupně v jeden neprůhledný celek. Tím nechci samozřejmě celou nahrávku strhnout. Deska je to nesmírně živelná, nebojím se říci skvělá, ale zabarvenost skladeb tu prostě chybí. Možná je to zdání, klam. Vyjímkou je pouze záverečná "hymna" Jeď na Miláno, ve které pomáhá a hraje na kytaru zručný Patrik Kučera (Waawe, C).

Hudební vydavatelství Freedimension má být po právu na co pyšné.

7/10