Břízka

Rybník očko.

Mlýn z břehu zpívá

klapotem písně zvesela.

Mlynářku má,

ta, jak to bývá,

nevlastní dceru nechtěla.

Sirá dívka

zle v mlýnici zkouší,

mužskou tam práci zastává.

Srdce bolí,

duše se souží,

chybí jí náruč laskavá.

Poznala cit,

když mladík švarný

zašel si za ní z blízké vsi.

Matka zuří,

pak přes pláč marný

nakonec na ni poštve psy.

Běží dívka,

k vodě krok stočí,

rybník ji jistě zachrání.

Pláče voda

pro modré oči.

Vodník se směje do dlaní.

Přišlo jaro.

Na břehu břízka

mladá růst náhle začíná.

Místo známé,

srdci se stýská.

Tam zavřela se hladina...

Ráno chlapci

pod okno dívky

na májku pentle pověsí.

Matku krutou

v mlýnici najdou -

výčitky ji tam oběsí.