Dík za podrobný výklad.

Růženko, zdravím Tě a děkuji za přečtení a milou odezvu :-))). Vesuv mám moc ráda, stejně tak Etnu a další vulkány. Fascinují mě a já je vnímám jako tvůrčí a životadárné (kromě vulkanologie se zabývám  i  rostlinami, které osídlují mladé lávy). Sopky před erupcemi varují vulkanickým zemětřešením, které je na rozdíl od tektonického slabé, ale stále častější (tzv. zemětřesné roje), protože magma si proráží cestu k povrchu. Na tyto drobné otřesy reagují živočichové a opouštějí ohrožená místa. Pompejané těmto varovným signálům nevěnovali pozornost - oni považovali Vesuv za vyhaslý, protože od založení města (asi 700 let př. n.l.) žádnou předchozí erupci nezažili.

Vesuv je je stále aktivní, jenom dřímá. Ze stěn kráteru vystupují slabé fumaroly. Sleduji seismografické záznamy vesuvské observatoře, Vulkán je zatím v klidu, záchvěvy jen málokdy a mírné. Určité obavy byly v roce 2003, kdy docházelo k častým záchvěvům, ale Vesuv se pak uklidnil. Může se probudit kdykoliv, ale může také dřímat i několik set let. K poslední erupci došlo v březnu 1944.

Naprosto neobvyklý, zajímavý pohled na sopku. Je vidět , jak moc ji máš ráda. Prý začíná být Vesuv aktivní. Je to tak?

korloide, mám radost, že se Ti moje obrázky líbí,  jsem jen amatér. Děkuji za milou odezvu a zdravím :-)))

Maluješ velmi krásné obrazy, všechna čest. 

korloide, zdravím Tě a děkuji za přečtení této starší básně a milá slova, i za zájem, který mě potěšil :-))).

Knihu Poslední dny Pompejí od Bulwera Lyttona jsem kdysi četla. Báseň byla inspirována mojí návštěvou Pompejí a Vesuvu - obojí na mě hluboce zapůsobilo. Podívala jsem se na Vesuv jiným pohledem - on nechtěl zabíjet, varoval, ale nikdo jeho projevům nerozuměl.

Zabývám se amatérsky vulkanologií a vším, co s vulkány souvisí, takže mě zajímají i jevy (varovné signály), které jsou předzvěstí blížící se  erupce a ty byly v Pompejích v osudném létě  skutečně pozorovány (drobná a častější zemětřesení, náhlý odlet ptáků z krajiny a naopak neobvykle hojný výskyt plazů ve městě, ubývání vody ve studních...). Nikdo si tyto jevy nedával do souvislosti s mohutnou štědrou horou, porostlou bohatou vegetací až k vrcholu, která byl považována za vyhaslou sopku. Její předchozí erupci nepamatovali ani zakladatelé Pompejí. V té době byla hora mnohem vyšší - asi 2300 m n.m. Na svazích byly proslulé vinice. Po mohutné erupci se vulkán zhroutil do prostoru vyprázdněného magmatického krbu a zůstal z něj jen val ve tvaru srpu (nynější Monte Somma) a vytvořila se kaldera, z níž dalšími erupcemi postupně vyrostl nynější kužel Vesuvu.

Velmi krásné vyznání. Něčím mě oslovuje, ale nedokáži zachytit slovy čím. Ještě se k tomuto dílku v budoucnu vrátím. Připomnělo mi knihu Poslední dny Pompejí od Bulwera Lyttona.

Irčo, zdravám Tě a děkuji za přečtení a milá slova :-))). Moc bych Ti přála navštívit Pompeje.  Je to úžasný zážitek. Měla jsem pocit, jako bych tam byla už někdy dříve.

Ráda bych někdy Pompeje viděla. Moc mne to zajímá. Děkuju za krásu na tvých stránkách:-)

RUZIGEL, zdravím Tě a děkuji za přečtení a milá slova. Sopky před erupcemi varují určitými signály - dochází k slabším, ale častějším zemětřesením, někteří živočichové vnímají i nejmemnější otřesy a opouštějí svahy vulkánu. Pompejané tomu nevěnovali pozornost, protože neměli zkušenost s žádnou předchozí erupcí Vesuvu, k niž došlo ještě dříve než bylo město založeno. Vesuv považovali za vyhaslý.

To je nádhera! Před něčím varuješ.....  ***