Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Spytovanie svedomia

08. 04. 2004
7
0
5484
Autor
Hermann

Dosť drsná a krutá poviedka, ale viem, prečo som ju tak spočiatku písal, ...aby bol krásny rozdiel medzi úvodom a záverom... Myslím si, že má čo ponúknuť...

 

           Aj tak je lepšie tu ako bolo tam. Tu je aspoň chládok, dajú Ti nažrať a nikto Ťa neotravuje. Nechápem všetkých tích debilov, čo stále len plačú a modlia sa k ich prekliatemu Bohu a žiadajú so vzopätými rukami -
"Ó odpusť mi Pane, prosím, odpusti mi.."
Veď je to smiešne, človek nikdy nemá ľutovať svoje skutky...Už ani neviem ako dlho som tu, ale robím si čiarky...Každá znamená jeden deň, mám ich tu veľa, ale nedajú sa mi spočítať, lebo je tu veľká tma.. Síce ich nevidím, ale hmatom v stenách spoznávam trhliny a to sú oni...čiarky, každá jeden deň...
Haha, Vy špinavci, chodíte ulízaní, slušní, do prácičiek, k ženuškám, a myslíte si, že ste šťastní? Och nič nechápete!Nechápem čo je na tom krásne sa celý život plahočiť s jednou ženskou, ktorá Vám ani poriadne nechce roztiahnuť nohy a vyfajčiť? A že láska? Bože strašné slovo..To musel byť ozaj debil, keď to vymýšľal...A vychovávať deti?  O koľko času sa tým prichádza! Keď sa ma ten somár tučný pýtal, či ľutujem to čo som spáchal, napľul som mu do jeho slizkých očí....Nikdy! Počuješ, Ty tučná sviňa, nikdy! A či ja za to môžem, že sa bránila? Mala držať a hotovo, veď ženy sú len na to...Načo iné sú..? Aj tak by už dlho nežila, bola stará, videl som to, že už ani nevládala chodiť, úbohá kačica, tak som ju zabil...Pár rán a bolo po nej...a že znásilnenie... Niekedy si zabil človeka a bol kľud, krv za krv a teraz? Hneď vyšetrovačky, polícia, ach...Škoda slov, aj tak neľutujem... Je mi dobre, mám jedlo a smrti sa nebojím...Hrdo budem stáť a nikdy neoľutujem čo som urobil...Volil som právo silnejšieho! Vy , vy všetci tam hore v mestách, v metre, vlakoch, kanceláriách, vy, ktorí si myslíte, že láska je ten najúžasnejší cit a deti sú zmyslom života /och aké páchnúce slovo...život/ nechápete, čo to je...Nikdy nepochopíte slobodu....Moc po ovládnutí...Silu ovládajúceho!
Viem, už mám veľa čiarok a o pár dní to skončí...mal by som ľutovať toho, čo som urobil? Nie...Alebo áno...? Veď tá žena mohla ešte žiť a mať tie hlúpe deti s nejakým mužom...Och, čo to hovorím, ja ju ľutujem...? Nie, nemôžem takto premýšľať...
Už mám iba pár dní...vraj to veľmi bolí, videl som náhodou fotky uškvarených ľudí, nikto nevie nič o sebe, zrazu akoby Ťa pichalo tisíce včiel...Mám strach...Ale moje jadro, vnútro ho nemá!!! Nikdy neoľutuj a zabíjaj ešte viac!!! Och ak by som bol voľný... Vy špinavci! Toho sudcu by som podrezal a jeho žene by som to konečne poriadne urobil...Všetci ste hajzli......
Celé dni nič nerobím, len sedím, ani jesť mi už nechutí...Blíži sa to, hmatá ma to všade po kútoch, a čiarky som už dávno prestal počítať...Už ani neviem ako vyzerá Slnko, akú má vlastne farbu? Mohla ešte žiť, mohla mať deti, ..Iste musela trpieť, keď som ju bodal, a čo jej rodina? Prekliali ma a ja nebudem mať už nikdy pokoja, už nikdy nebudem ani slobodný, ani normálny, ostanem naveky vrah a rúhač... A tých detí koľko mohla mať...A synov...Cítim ako padám...moje nohy nie sú nohami, len torzami a už nevládzem ani dýchať..V pľúcach mi chrčí a to už zajtra....zajtra ma to bude najviac bolieť...Mám pred sebou poslednú noc...Načo mám myslieť? Načo zvyčajne ľudia myslia v ich poslednú noc? To nikto nevie, len oni sami to vedeli...Bojím sa pozrieť sebe do tváre..už ani neviem ako vyzerám, večnosť som sa nevidel v zrkadle a roky som už nebol vonku...
Samotka..Toto je to miesto, kde som prežil zvyšok svojho života...Predtým som opovrhoval, dnes sa kajám...Dnes mi už Boh neodpustí..A mal by? Rúhal som sa, hrešil, a to najhoršie-  ...za - bil... Zabil som...Och čím viac cítim smrť na blízku, tým viac som človekom...Už som i zabudol na to aké to je byť tým..človekom...Až v posledných chvíľach mi to všetko prichádza...Možno mi všetci odpustia...
Ľudia žijú tam hore, v mestách, v metre, v kanceláriách a vychovávajú deti, slávia sviatky a svadby, a plačú na pohreboch... Oni plačú... Ale kto bude plakať na mojom pohrebe? Nikto...Nikto ani nezaplače, nikto sa ani nepomodlí... Och, prečo som žil? Aby som zabíjal? Aj po smrti budú o mne hovoriť ako o vrahovi. Povedia -Veď nevieš, ten vrah...Nepovedia, že som niečo vykonal, že som vychoval deti, že som robil dobro, to nie. Povedia, že som bol vrah!!!...Tých ktorých som preklínal, nepreklial som, ale zničil som tým seba...
Bože, už je ráno...tak dnes...Dnes odídem...dnes to zabolí...Už sa nechcem pozerať, berte si ma! Berte si ma, prosím...
Kľakol si na kolená, jeho slepé oči sa otvorili... Zdvihol ruky nahor a zaklonil hlavu...
Ľutujem!!Ľutujem všetko čo som spáchal, ľudia, odpustite mi, modlite sa za moju prekliatu dušu, nech nájdem cestu preč, nech neblúdim...Ľutujem svoj čin, moje skutky, ľutujem, že som nemohol byť človekom...Och!!! Som porazený....Odpusti mi Pane, prosím ...Odpusti mi....
Keď ho usadili na kreslo, nič nevnímal...Plakal..Ešte dlho sa hovorilo, že nikdy nikoho nevideli tak plakať a kajať sa. Nemohol hovoriť, ústa mal zaviazané, ale jeho oči... Och, mali ste to vidieť...Tie oči povedali všetko...Mal dlhú smrť...Telo sa mu triaslo a vzpínalo a oči, tie oči mu stále žili...Zomreli až posledné...Nikto sa nepomodlil...Nikto nezaplakal...

Až keď do jeho samotky prišiel iný väzeň, našiel tam modlitbu a posledné slovo bolo-"Ľutujem!"


Hermann
21. 06. 2004
Dát tip
Vesuvanka- Dakujem, je to silná téma, ale dnes by som to už napísal úplne inak....Ďakujem za tip, moja milučká Janka..Hermann

vesuvanka
19. 06. 2004
Dát tip
Píšeš tak živě, dovedeš čtenáře vtáhnout do děje. Bylo to děsivé a mráz mi běhal po zádech.... představa člověka - vraha bez svědomí, který čeká na samotce na smrt, kde se nakonec jeho svědomí probudí, ale už je pozdě... Obdivuji, jak jsi toto ltéma dokázal pěkně zpracovat. Nevím, zda by se to tak mohlo přihodit, že člověk, který celý život páchal zlo, se najednou obrátí - těžko říci, ale každopádně je to dílo pěkné a působivé - díky a velký TIP

vesuvanka
19. 06. 2004
Dát tip
.

Ragnar
22. 04. 2004
Dát tip
No, myšlienky človeka pred popravou sú vďačnou inšpiráciou v literatúre. To je fakt. A páči sa mi, ako si sa s tým popasoval, Hermann. Aj keď - trochu by som si nebol istý s interpretáciou väzňových myšlienok. Nakoľko je to skutočne "svedomie" - a nakoľko úplne obyčajný, nie ľudský, ale živočíšny strach. Strach o život a o to, čo bude. Lebo Tvoj vrah je dlho-dlho hrdina, jeho etikou je "zákon silnejšieho", svedomie mu hovorí - je to tak, ako to má byť, najprv si bol silnejší ty, teraz ťa zlapali a porazili. Ale musíš ostať hrdinom. Silným, neohrozeným. Ibaže táto sila má hranice, dovtedy mu nehrozilo reálne, že ho pošikujú na kreslo, z ktorého sa nevstáva, :-) Podľa mňa to BOLO spytovanie svedomia, čo v tom tichu cely po celý čas robil. Ibaže s opačným koncom. Nie "ľutujem", ale "ľutujte ma, úbožiaka". Aj tak máš tip. Bolo to skvelé.

lienka
13. 04. 2004
Dát tip
cool... fakt by ma zaujimalo, ako sa clovek citi pred smrtou...na co mysli a hlavne ako ho tazi ten balvan niekde v hrudi... velmi dobre si to zachytil... svedomie... lutost... tip

maia
10. 04. 2004
Dát tip
Akykolvek negativny cin je iba nasledkom potlacenych emocii - hnevu, akonahle ten vyprcha a je jedno ako dlhy casovy usek to trva, prichadzaju vycitky a nachadzanie seba samotneho - svojej podstaty. Popisane je to tu v poviedke pekne. *

Dash_707
10. 04. 2004
Dát tip
Dobré :o)) *t*

synáček
10. 04. 2004
Dát tip
maia: Obávám se, že ten proces není až tak černobílý a že nefunguje tak automaticky: Zaprvé jsou lidé, kterým připadá naprosto normální chovat se amorálně, některým to dokonce působí radost a potěšení, nebo mají dojem, že vykonávají věci které jsou (podle jejich filosofie) naopak veřejně prospěšné... Za druhé je známo, že lidské svědomí je velmi flexibilní...může být u někoho značně otupělé...nebo něco takového jako je svědomí nemají někteří lidé vůbec. To o čem Ty mluvíš...takový ten (do naší duše vložený princip), ten u těchto lidí není za normálních okolností přístupný...tedy ani v klidu samotky se k němu jejich vědomí nedostane. (Pouze jen v nejhlubším stavu hypnotického spánku...anebo v ve chvíli umírání...tedy již během odpoutávání duše...) Právě z tohoto důvodu je onen hypotetický vrah zcela nevěrohodný...takto by se téměř stoprocentně nezachoval...tím je ta povídka ještě krásnější…je to "pohádka"...

Hermann
10. 04. 2004
Dát tip
Synáček-Nemyslím si, že je to rozprávka, a nikto nevie ako by sa ten vrah zachoval...Ale mne ani o to nešlo..Išlo mi len o to, aby sa človek pozastavil nad akýmkoľvek svojim činom z minulosti a prehodnotil ho...Ak bysa toto stalo v reále, ten vrah si zaslúži úctu a zaslúži si aby za ním niketo plakal..Ak nie, myslím si, že by aj tak premýšľal...Ale máš pravdu synáček, že mnoho šudí nemá svedomie a pripadá im robiť zle iným úplne normálne....Takíto nepremýšľajú...Ale môj vrah bol z iného cesta..myslím si, že to maia vidí dobre a Ty synáček tiež...Táto poviedka nesmeruje k ničomu inému ako k sebapozretiu do svojho vnútra a nájdeniu ľudskosti....Akéhosi plamienku v totálnej tme vraha....Ďakujem za názor priatelia a Tebe synáček rád podám silný a priateľský stisk ruky, pretože si neuveriteľne vnímavý človek...Veľmi vnímavý!!!!! Hermann

synáček
09. 04. 2004
Dát tip
Prožíval jsem to stejně jako Dero: byl jsem ze začátku zvědavý...ale po určité době mi to přišlo nereálné...že by někdo takhle uvažoval... Jenže…! Převážná většina toho, co tu píšeme vydává přece svědectví o nás samotných…a ne o (převážně) vymyšlených postavách, které používáme k tomu, abychom co nejsrozumitelněji řekli to, co říci chceme…Pokud bychom posuzovali z tohoto hlediska tuhle povídku, tak by jistě autor vyšel z čistým štítem, jelikož jeho myšlení je správné a přesně tak by to mělo (pokud možno vždycky) být… Jenže…! Ta povídka je past! Zaklapne se za čtenářem a nutí ho přemýšlet o sobě samotném … (a autor sám stojí někde mimo…!) Přemýšlíme o vymyšleném (nereálném!) vrahovi…o dobru a zlu…a o tom, zda je, či není možné se dobrat k tomu, abychom (v tiché meditaci, protože samotka nic jiného nenabízí…) mohli v sobě vzbudit hlas svědomí… je to rozehrané prakticky do nekonečna…co člověk, to jistě o trochu jiný pohled…na svědomí jako takové…na vězeňství jako takové…na trest smrti… zpytování svědomí… projevení lítosti… pocit viny… otázka hříchu… otázka pokory… zvrhlosti… Zla…Temnoty… odpuštění… soucitu… Lásky… a v dokonce i… Boha… Je to krásná (geniální a velmi prospěšná) past… TIP…a díky!

KayTee
09. 04. 2004
Dát tip
Miesto toho ľutujem by sa tam hodila ako posledná veta: "Ó odpusť mi Pane, prosím, odpusti mi.." Krásne * a klub

Hermann
09. 04. 2004
Dát tip
Ďakujem Vám všetkým!!!!! Som rád, že táto poviedka vzbudila ohlasy..Išlo mi presne o to, čo písal Synáček...Vzbudiť premýšľanie a pozastavenie sa nad vojím svedomím!!!Hurá! Som šťastný, že sa to takto prijalo a že ľudia neodvrhli nadávka a pod, lebo chcel som tým vyjadriť myslenie vraha, zlodeja ,ktorý si potom spytuje svedomie...Áno zostávam stáť niekde mimo nad touto poviedkou a usmievam sa, lebo som prinútil premýšľať a o to mi ide.. Aby sa každý človek po prečítaní hociakej mojej poviedky prinútil premýšľať a pozastaviť sa nad sebou samým..O tom to je...Klaniam sa Vám a vedzte, že ste mi teraz hodne vysoko zdvihli sebavedomie..ĎAKUJEM!!!.Hermann

fungus2
09. 04. 2004
Dát tip
Líbilo. TIP

Hermann
09. 04. 2004
Dát tip
Ďakujem....Oplatím kritiku, hneď teraz...Hermann

sicco
09. 04. 2004
Dát tip
takže lidi mají eště svědomí že by? no aspoň na těch pár minut než na tento text zapomenu nevím jestli je text reálný nebo nereálný nejsem vrah, spíš mě vede k přesvědčení, že by měli odsouzeného vraha usmrtit co nejdřívé, protože přemýšlní příliš očišťuje a to je to co si oni nezaslouží. o jak hnusný moralista se ze mě stal, stydím se

Docela k zamyšleníhodné. avi

andromeda
08. 04. 2004
Dát tip
To byl pro mě těžší kalibr. Ale i ten sebevětší "ničema" v našich očích, má právo na život . Nikdo nejsme bez chyby a ten největší hříšník, když svého hříchu upřímně lituje- by měl dostat alespoň trošku odpuštění - i když nám, žijícím kolem, se to zdá nespravedlivé.

Dero
08. 04. 2004
Dát tip
Víš, ze začátku jsem byl zvědavý - ale potom v jednom okamžiku mi to z ničeho nic přišlo tak nereálné, že by takhle někdo uvažoval ... tohle je utopické ... nevím sice, jaký časový úsek uplynul od začátku do konce této rozmluvy se sebou samým, ale stejně mi to přišlo velmi nepřirozené ... K zamyšlení to je ... ale ne jako nad celkem, ale nad jednotlivými částmi a výroky a taky proto netipuji, jen poděkuji a jdu přemýšlet ... Díky.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru