Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Zahrada

Výběr: sleeping_beauty
09. 04. 2004
21
3
11823
Autor
WiruZ

Když jsem byl malý
jezdívali jsme na dlouhé výlety
do zahrady. Kousek od Pružných skal.

Už ty cesty byly nečím zvláštní,
naše stará, zelená škodovka se pomalu kodrcala
po silnici
a v naději (kdy pamět dětství dovolí)
se vnitřkem rozléhala Dvořákova Novosvětská.
Děda kouřil s upřeným pohledem
a narovnával si brýle, když jsme míjeli železniční
přejezdy, které šeptaly něco o uschlém listí,
které občas vlétlo dovnitř otevřeným okýnkem mně do rukou.
A já ten list držel a otáčel proti slunci a pozoroval
barvu za barvou jak se mění tady v Čechách.

Zahrada patřila staré slečně a panu faráři.
Kousek od ní byla fara a uvnitř moc hezké obrázky.
Ukřižování Krista a moře a Jonáš, jak polyká velrybu a Madona
a domácí vaječný koňak, vždy stál u ukna, kde bylo
vidět do dvora, jak se kočky mrouskaj.
Dost často jsem zahradou procházel sám,
protože kousek od stolu, kde hlaholili dospělí se probíraly vtíravé
myšlenky komunistů a nespokojená revolta bila do očí
a ja se snažil tomu nerozumět. Asi taky proto, že byl rok 1988.

Dovnitř do zahrady se vcházelo starou rezavou brankou,
na které se držely za ruce dávno uschlé popínavé růže
ten první krok, kdy jsem jakoby vešel do nového světa,
byl rozhodující. Nikdy sem netušil, co mě v příští minutě čeká,
cesta se rozdvojovala, ale nedala spát nikomu,
jelikož u fontánky, kde plavaly v písku ryby s nakreslenýma oslaveneckýma
čepičkama, se cesta zase spojila.
Zde jsem se dost často zastavoval, protože šlo poznat
v barevných, kymácejících se stéblech trávy
Nabokův zástup mrtvých dětí, jak se plahočí po cestách
z figurín a vosku. Zpívaly a zdravily mě a já se nebál, protože
ty mrtvé děti chtěly jenom kousek Šumavy a Jizerských hor a Albrechtic
a Prahy zamávat do deníčků na rozloučenou z roku 1917.
Jejich smutné pokyvování hlavou, které zlehka připomínalo
poslední křížovou výpravu, mě utvrzovalo v myšlence zastavit se nad
jediným pomníkem zahrady a zapálit list, pro zrcadlo koruny z papíru
a jejich radost.

Má obvyklá druhá zastávka, byla v malém altánku,
jenž vyčníval na malém kopci uprostřed zahrady.
Byl z něj opravdu krásný výhled a když měl člověk štěstí,
šlo zahlédnout i Hradčany vzdálené snad sto let
a horu Říp, jež nezahynula pod bubnovou palbou nakrátko nevzdálených
koncentračních táborů.
Zde jsem potkal svého prvního schizofrenika. Jmenoval se Tati a seděl tady
na židli se sklopenou hlavou, jako by čekal na nějaká obvinění či
se za něco styděl. Šel jsem k němu a pohladil ho po vlasech, které
se kdysi chtěly proměnit v slámu, ale nakonec jim někdo dal ptačí křídla,
aby mohly ulětět hodně, hodně daleko. Tati na mě koukl a začal povídat
dlouho a dlouho a já už skoro usínal, protože mluvil aramejsky
a v pozadí - vyzvánění zvonů, jsem si téměř nevšiml, že ještě stále bdím.
Jsou dny, kdy k vám promluví dům
a nebo Bůh a mnohem častěji své skutky otevírají bezdůvodní chudáci.

A když už se pomalu stmívalo a já zaslechl vzdálené hlasy
"Jiříku jedeme domů! Kde jsi?"
Vzdaloval jsem se pryč ze zahrady, nazpět podél břichatých stromů,
ke kterým sem ani nedohlédl, protože jejich vrcholky se držely nebe,
snad aby nespadlo.
Dokázal jsem i vyplašit sem tam nějakého ptáka, který hned frrrr,
aby už byl pryč, však jenom jednou,
jsem na rozcestí - před chladnou bránou - potkal nahou dívku z mramoru.
Dýchala a vzdychala a před sebou měla kytku a vázou, snažila si skrýt
své tělo venušino, o kterém se tak často stydí mluvit.
Došel jsem až k ní a nabídl jí bonbón, protože cucavé bonbóny jsem
měl v té době všude po kapsách. Odmítla s úsměvem, vstala (její malá ňadra tolik voněla)
a zašeptala mi do ucha:
Někdy prostě příjde čas, kdy je lepší nepsat.

Já zakýval, jako že rozumím a vydal se zpět branou uctivě zdravící
milión tváří zapletených do živého plotu - proč jsou tolik poškrábané?
Cesta zpět domů šuměla jako oči babičky, které
jsem si kreslil na okno prstem do zkamenělého dechu -
celý a nervózní jak ztrácel jsem
kousek po kousku, další z dětských snů.
Víš drahá
už nikdy potom jsme nechodili spát
jsme jen plaší půlnoční nespavci dnešní doby.











list
Foto by dany


3 názory

WiruZ
10. 06. 2015
Dát tip

Pozo: ty si porad blb:) Zahrada neni zadny klise! zahrada je zahrada, na ktere ti rostou redkvicky, majoranka, cibule a rapikaty celer! Ja myslim, ze to psycho, ni deprese nebude, i kdyz obcas je to psycho pro me, bo me to trochu pohlcuje chvilemi, naucna literatura jiste!

Tak se hlavne mej a i stale dobre


pozorovatel
08. 06. 2015
Dát tip

normálně po letech jsem se přihlásil a kliknul na avízo k nejvíc klišé názvu Zahrada a přečetl si tvůj koment a ..už vůbec nevim, o co šlo, ale mám se dobře a měj se taky dobře, i když píšeš knížku, což musí být psycho a deprese - bude to naučná literatura, že ano


WiruZ
28. 04. 2015
Dát tip

Pozo: Cus, normalne jsem si po letech precetl tuhle basnicku a komentare pod a musim rict, ze v souvislosti s tim, ze ted pisu knihu a vlastne o tom co je v obsahu te basne (a dalsi a dalsi navic) tak chte nechte, s tebou musim v tvem tehdejsim nazoru souhlasit. 

Tak jsem ti to chtel jenom rict...

Mej se, mas se?


havoc
19. 02. 2005
Dát tip
si dobrej....uvědomuješ si jak moc si dobrej?

pozorovatel
15. 02. 2005
Dát tip
od postavy Tati je to moc dobrý jinak to docela vystihnul katugiro dost jsem přemýšlel, jak psát o dětství a mám pocit, že nejdřív člověk musí dospět, nezapomenout na to Dítě a psát nelze to asi psát jako vyznání, svěření se, ale jako sdělení vidim tam střípky a liběj se mi dal bych důraz na rozličnosti, který měl každý jako dítě, a taky snovost ale s dávkou reálna, pak magičnost (zase toho reálna) - zkrátka bych z reality udělal pohádku, i když místy hororovou ale já toho moc nevim *

katugiro
26. 08. 2004
Dát tip
taky jsem moc nevěděl, jak se s tou formou vyrovnat, chvílema jsem čet v kuse... místama to vyznívá kýčovitě, nojo, u těch dětí aby se člověk neukop... nechytlo mě to plaší půlnoční psavci naší doby...

Semeno
10. 05. 2004
Dát tip
I´m for you

turandot
10. 05. 2004
Dát tip
dyť já vim

Semeno
10. 05. 2004
Dát tip
Hello Já jsem tady už konečně Chápeš to jako já? To znamená že se mnou v létě opustíte svět

turandot
10. 05. 2004
Dát tip
né ..bílý karpaty né! kamkoli, brouku, ale tam mě dostaneš; maximálně tak, že bys mě vezla na řídítkách... vodní království, jó!

Semeno
26. 04. 2004
Dát tip
:o)) Kája letounů si prohodil jméno, ten je ale fikanej. No, to jenom, že na něj teďkon vidim ,tak.. Jestli umíš takhle vyprávět i bez papíru.. tak já bych ti pronajalo volnej čas v telce, ..a budu poslouchat, ..lidi jsou nejhezčí když vyprávěj. jo, no máš to pěkný, ..moc pěkný. taky se mi nechce nic moc řikat, hlavně jinýho než nejméně náročné chválení, .. Je ospale, že?

turandot
26. 04. 2004
Dát tip
jo tahle je povídavá a ...jo děsně klidná a smířená...a vyvolalo to vě mě divnou zelenou, sand si vzpomenu, voďkaď ji mám zafixovanou...* a tobě Semínko děkuju. jo sakra je šípkově.

cufktish
16. 04. 2004
Dát tip
nádherný...tip!

Nicollette
14. 04. 2004
Dát tip
Tohle je výborný, čekala jsem, kdy něco takovýho napíšeš.... ***

Simona
13. 04. 2004
Dát tip
Moc krásně napsané...*t

Lasy
13. 04. 2004
Dát tip
vracím se a hltám znovu ty obrazy a nálady . . . Lasy

gabio
11. 04. 2004
Dát tip
********* ... !

gabio
11. 04. 2004
Dát tip
********* ... ! avi

dapler
10. 04. 2004
Dát tip
Krásně sis "dejchnul" do romantiky. t

Witch
09. 04. 2004
Dát tip
jistotně by se dalo něco vytknout, ale mě se neche... protože je to po dlouhý době od tebe něco, co má pro mě ten správnej nádech a hloubku a atmosféru ...***

maia
09. 04. 2004
Dát tip
Hm, zaujimave. * Archetyp

Lasy
09. 04. 2004
Dát tip
Báseň v próze . . . "Jsou dny, kdy k vám promluví dům a nebo Bůh a mnohem častěji své skutky otevírají bezdůvodní chudáci" Někdy prostě příjde čas, kdy je lepší nepsat. a samozřejmě konec . . . Lasy*

zuzuzu
09. 04. 2004
Dát tip
...tipa dám..

vesuvanka
09. 04. 2004
Dát tip
Je to spise proza nez basen, ale zajimava a pekne napsana. Tip

Dero
09. 04. 2004
Dát tip
Hezky ... ! ***-* (snad jen to "nabýdl" je trochu příliš :o)

Jeheheman
09. 04. 2004
Dát tip
Líbilo, nevím sice nakolik se co dá považovat ještě za báseň a kdy už začínají lyrykou okrajkované paměti a řekl bych že tohle už je za tou hranicí, ale kategorie mi můžebýt fuk. Nějak vyměkáváš, nějak se to posezřele moc dobře četlo.-) Trochu jsi mě našval s tím pískem a pártyčepičkama, páč jsem to zrovna před 14 dny do něčeho vrazil..:) To je život. Chvilku to ve mně dokonce evokovalo Trnkovu kocourovu zahradu .. tajemný zahrady to je moje. *

Jako báseň bych to nepublikoval. Je to povídka. Ale už tu máš devět tipů, tak na můj názor kašli...

mám ráda dědečky v básní; básně v dědečkovi? asi ne *

Lihomerka
09. 04. 2004
Dát tip
Souhlasim s tim, ze se to na Tebe az podezrele dobre cte :o] Ale to tomu rozhodne neubira na hloubce...Protoze vzpominky na vecery a prochazky s dedou a babickou jsou i pro me neco...neco prekrasneho, co bych si strasne rada znovu zopakovala.... Na kategorii kasli ta preci vubec neni dulezita! t*

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru