Za sklem

Za sklem

podél městské zdi

ze které čouhá sláma

a zpuchřelé kusy kartonového papíru

dávají si sraz tiché a mlčenlivé oktavánky

a je sleduji a vím že o skleněných dnech

přicházejí

do vlhkých útrob zasouvají holubice

a tyto nezřízeně chvějící se dívenky

pak vykukují ven aby nám zjevily tichou pravdu

že pohlaví byla navždy vyškrtnuta z dobrovolných dějin

neb pohlaví byla zapomenuta

a mapy vytrhány ze školních atlasů

pojídali jsme skleněné zdi jako dny drolily se nám v ústech

jen dotekem ruky

skleněná mračna se obracela v prach

a v kavárnách za žlutým akváriem zpívala hlava dívky

že není nadějě  ráno se ve zpívající tramavaji všichni brodí ztuhlými dny ze skla

drolí se dotekem úst jako dotekem ruky

pamatuji se když jsem byl za sklem!

pamatuji se když jsem byl za sklem!

ZA SKLEM !

kdy jsem pojídal skleněný čas

ve městě dům skleněných čarodějek strom uvnitř měsíce

však ale hladovými zuby ze skla hltal jsem tvůj čas

a proto nemohu se teď nabažit zlovolné litanie

nemohu ukončit hněv

mohu se uchýlit do prozódie

a bude dobře však o skleněných dnech co vlají nám mezi zuby

nelze to jinak

tiché a mlčenlivé oktavánky

čtou ze zpráv akvária v kavárnách

a odpařují sny z tenkých kanil pohlaví

neb semeno spěchá vzhůru

královno mozku

k tobě