Polsko - kapitola II.

II.

Sedmý den: den poslední

Jednoduché fyzikální zákony vyprázdní nádrž červeného kamionu a donutí řidiče k zastávce. Ten, z čirého zoufalství, zastaví a bez zájmu o doplnění pohonných hmot zamíří přímo k baru na čerpací stanici v naději, že najde někoho, kdo by převzal jeho náklad.

Stejný vítr, který splétal a rozplétal copánky z trávy, si nyní pohrává se zbytkem obilných plev na dně návěsu.

,,Dobrý den. Co si dáte?‘‘ zdvořile se zeptá barman, sloužící to odpoledne na čerpací stanici na severu Moravy.

Řidič sedící na baru s hlavou v dlaních přece jen zvedne hlavu a odpoví: ,,Já…jo, díky,  dám si rybízovej džus.‘‘

,,Dvě, nebo tři deci?‘‘

,,Úplně nejlepší bude, když mi se sklenicí dáte rovnou celou krabici.‘‘

Barman se usměje a za malou chvíli pokládá před řidiče čistou sklenici z tenkého čirého skla a vedle ní ještě neotevřené balení chladného nápoje.

,,Díky.‘‘ zašeptá řidič s nepřítomným výrazem na tváři.

,,Špatný den?‘‘ ptá se barman. Přitom leští čerstvě umyté poháry na víno.

,,Tomu byste nevěřil…‘‘ zakroutí hlavou řidič a s úlevou na tváři si vychutná několik hltů ze sklenice.

,,Myslíte?‘‘

,,Nevěřím tomu sám, pane. Každou chvíli doufám, že se probudím a uvědomím si, že tohle všechno je jenom sen. Ale já se neprobudím. Nezdála se mi ani jediná vteřina.‘‘

Barman se na řidiče dlouze zadívá. Ale místo toho, aby pokračoval v práci, přitáhne si židli a posadí se naproti řidiči.

,,Myslíte si, že mi uvěříte? Asi ne, ale…co na tom záleží. Na tom, co se stalo, to už stejně nic nezmění.‘‘