není třeba rozumět, je třeba zúčastnit se

Prokopovy noci

 

I.

V útrobách rybích kostí

Smutek se slaví

                Že princ předešel královnu

Že princezna hostí krále v růžovém salonu

Nevyzpytatelná nezměřitelná clona

Co ze své vůle roztáčí všechno světlo

Co štěbetá po okrajích

Ó jedli jsme tuze pěknou a vstřícnou krmi

Až jak jsme se rozplývali na zemi

I v království

Jitřní hvězda září za soumraku

A dobře osamělým radí

 

 

II.

K ránu komatický spěch

K večeru křeče

To je má poutnická hůl rozpuštěná

V železitém víně

Je jen možno jednou čekat na pravdu

Metat kotrmelce

Jen dýchat vzduch

Něčeho dobrat se

Co zpřeházené listy z knih

Nesdělily

Co plameny nestrávily

Počítat s možným

A zapomenout na nemožné

Je nutno

Tolikrát jsme se zapomněli já jako ty

Ale stejně i potom radostně vzpomínali

Až to žití příliš k žití nebylo

Ale dívají se ciferníky na nebi

A tkalcovské stroje v tichu

Dát se a vydat se

To je to co nás ničí

Dávání nás neučili a k výdajům zas

Přinutili to je to ale prý stačí se dotknout

Skelné korunky v srdci

A hvězdy utrousí pláč muže

Který už nebyl k žití

 

 

 

 

III.

Láska zoufalá

Víc toho vyrobí

Než láska vnadná

I samota jednou vydechne

Naposled tak nic

Se nediv

 

 

IV.

Nechtěl jsem vidět madonu černou

To jednou seděl rád bych s ní

U stolu a povídal si jemnými nárty

Bych se dotýkal a viděl i zlaté pohlaví

Madona mlčí je na kolotoči

Zabraná v poutě a v pohroužení

Prožili jsme spolu beze slov

Pár větrolamů pár včelích poblouznění

A vida už to nás dělí Nechtěl jsem vidět madonu

Sedíme spolu u stolu kde pod židlemi

Všichni za ruce se tajně drží

 

 

V.

Odcházím do loučení

Do doutnající písně

Do ozubených kol

Do hrdého zraku

Tak se různě říká

Nemůžeš posoudit jsi jenom jeden

Ve žlutém vlakovišti

Máš toho na hřbetě

Usnul jsi zcela

A větru ruku nepodal

 

 

VI.

Ostrá vůně deště

Lehký tonus střev

Tak raději

Raději zakopem

Válečné cigarety

Protože ty ani já

Už nevíme kde jsme byli

A kým a z Prokopových nocí

Zbývají slamněnkově modré oči

A vlásky chybějící

Ani ty natožpak já už nevíme

Kým bychom byli

V zákopech

Nevinní a

Možná i hrozně vinní

Vřískáme po kopcích

Naučíme se počítat

Knoflíky chybějící

Věř mi

 

 

VII.

Ano jsou bezesporu

Prokopovy noci

Moudřejší než lišek prosté noci

Které byly dřív

S prádlem pleskajícím ve snech záložních

Ve snech zašitých po kapsáčích

Než noci hrdlem zpívající

Když pleská se světlo

Je o mnoho pochybností míň

Ten skřipec je ovšem tuhý

Věčně snad ale netrvá

 

 

VIII.

Lehký den věru lehčí

Jsem nezažil

Nehodil se počítal na algebru

Ne na exponencionální funkci

Lehký den ale byl

Přesto jsem někde zapomněl

Tu pravou početnici

 

 

IX.

A král mohl říci

I zhasnu-li hvězdy

Hvězda nenarozených

Můj trůn v mém srdci

Dá mi díkůvzdání dosti

Nato uřekl se

Už nebyly hvězdy

 

 

X.

Pojďte hvězdy

Hvězdy průlezek

Hvězdy modré hvězdy

Pojďte nechť je vás dostatek

Neb ještě nejsou všichni

Pojďte hvězdy

Hvězdy berných mincí

Obrátit slova nazpátek

Zakoulet se jimi

 

(  Navzdory tématu

Které nemá

Zpívá si básník

Jen tak z pod šálku

Navzdory tématu

Které hledá

Zadřel si básník

Třísku do zadku  )

---