Věra Drexlerová

Věra Drexlerová

Je tmavá ulička křivé nebe

dřevěné domky domečky lecjaké

boří se do bláta ústa jim šklebí se Židovská ulice

tam potkal jsem  Věru Drexlerovou

za velikého deště

Věro potkal jsem město ve kterém jsme se narodili

jako skuteční lidé nikoli jako přízraky

zřícené tyrkysové činžáky továrna na malorážky

betonové garáže plovárna v zimě a v létě

božské maloměsto

Věro navštěvoval jsem tě na náměstí

v modravém přítmí lékárny

s tísícem hodinek po stěně

přes karabičky s recepisy

vedla cesta do jiných dob

Věro vyprávěj mi ano

pan Doktor předepsal mi

dvakrát denně prášek co se dává

pod jazyk

Věro hrajme si dnes

na doktory

ano

ztracené události chuchvalce růžové mlhy na šňůrách s prádlem

sypké zdi omítka za nádražím kosti

vlaky bez konce domky cikánů s rozbitými okny

střepy v kuchyni nelze to skoro říct

bylo slunné odpoledne na nábřeží pluli jsme na loďičce

Věra četla básně

slunce se rozlévalo rudě do řeky

copak lze to smazat zapomenout

všechno plné prachu

a lepkavého pachu těl

nikdy nezapomenu na

jarní vánek  vlahou vůni

v malé jednotřídce rostly smrky

do školních lavic padal sníh

kolem nás léto rozpřahovalo ramena

růžový vítr česal vlasy

běhávali jsme k ránu nazí v ulicích

probouzeli se každý den v jiném domě

psali bajky do růžového sešitu

bruslili na předměstí

kolem městských jatek zvedá se vítr

páchne po skelné vatě po pěně čistíren

šedé domy haraburdí z ulic  růžové stíny starý svět

je mnoho těch kteří zavřou oči

naše historie Věro má počátku nemá však  konce

kůže  vlasy

Věra nahá mezi garážemi v hnědých vlasech jablka

Věro pozvi  mne zpátky neboť já  sám

už nemohu já  sám už nesmím

i  toto  pamatuji

byl rázem konec

spíme do tajemství ve sklepě domu

dvířka za nimy chodeb spleť

prý vedou do jezírka

tam ve skleněné rakvi Věra  starý svět

utrhnu růži na dně jezera

pohlédnu k rakvi

možná se probudím