Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Nenávist

11. 04. 2004
0
0
1697
Autor
LucyH

Tak jak se cítím dnes, 11.4.2004 už se nechci nikdy cítit. Je mi, jako by zemřel někdo mě hodně blízký. A v jistém směru zemřela, moje naděje ... a důvěra, jsem si jistá, že ta co jsem do dnešního večera nosila, ta už tu nikdy, nikdy nebude.

Nenávist a bolest se hrnou celým mým tělem a derou se z očí ven v podobě slz, jež ukazují jak moc vážný byl čin, jež jsi spáchala.

Slova mi z úst lítají, nedokážu zadržet ani jediné z nich a ani nechci, zdáš se mi opovrženíhodná a nechci poslouchat, nechci znát ani jedinou z tvých výmluv.

 

Jedinou pravdou je má bolest, tvá odporná pýcha a žal, jež jsme nyní pocítily obě.

 

Sama nemůžu popsat, jak moc ublížená a zlomená se cítím. Snad jako bych umírala, upadala zevnitř, jako by někdo mně velice blízký dnes skonal a já se koukala, jak upadá v prach a nemohla tomu nijak zabránit.

 

Jak moc bych teď potřebovala jednu jedinou jistotu, jedno jediné rameno, o které by se dalo opřít, jak moc bych potřebovala lásku jednoho jediného muže o jehož citech nejsem přesvědčena.

 

Chtěla bych utéct, zmizet, ztratit se na chvíli ze světa, neposlouchat žádná slova, zahodit žal i slzy pryč. Být s přáteli a nemuset je opustit ani na jediný okamžik.

 

Táto, ty mockrát říkal jsi, že přátelé jsou rodina, jež si vybíráme sami. Já ji mám, tak proč ona bere mi ji? Potácím se sama jen se svými slzami, bolestí a žalem, jež mě bude uvnitř svírat dál, až osmnáctý rok nezlomí to prokletí, prokletí zvané plnoletost.

 

Do té doby, snad Bůh mi odpustí, že nenávist k jedné osobě chovám, k té, jež bych měla milovat. Nosím ji uvnitř jako obrovskou příšeru, bolest a nenávist, stejně jako tu, co bych měla ze srdce milovat.

 

Tak jak všechno rozbolelo náhle, bolí srdce mé, oči pláčou, jsou nenávistí zakryté...


child
12. 04. 2004
Dát tip
jako jo - třeba já, když mi bylo šest let, stál jsem ve dveřích do kuchyně a matka zrovna vyhazovala kocoura kterej se jí pletl pod nohy a hodila mi ho přímo do ksichtu a od té doby jsem tak vtipnej..

child
12. 04. 2004
Dát tip
ty to nechápeš, ona ho chtěla vyhodit dveřma, jenže nevěděla že tam stojím, hodila ho z otočky - svou chybu si uvědomila když byl kocour v půlce letu tak ještě situaci dodala na morbidnost a pekelně zaječela, asi v obavě o moje oči - naštěstí mám jenom lehčí jizvu nad obočím, takže spíš vypadám jako ošlehanej námořník nebo podobnej hrdina, vůbec ne jako oběť kocourova slídění po marmeládovejch buchtách..

child
12. 04. 2004
Dát tip
já vím - občas si s kámošem rozdrápáváme paže..:)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru