Dobytí soucitu

Pálení v očích a třese se hlas,

že někdo mě podrazí,čekám to zas.

Hrůza v srdci zamčená na petlici,

jak když tě nepustí,van přes vrátnici.

Je to jan soucit. Že bylo mu špatně .

A že snad s tebou, bude mu krasně?

Možná jen  naivní myšlenka,co chytá tě potají,

ale tvé pocity,jen tak z těla nesmyjí.

Co když z krasného dne,stane se stvůra,

co když se ztratí srdce tvrdá kůra.

Narážky,co delají ti do srdce díry,

je to jak zrušení určité výry.

Uši nechytnou žádná krásná slova,

co vrací se každý den znova a znova.

Máš jen jednu představu jake by to bylo,

ale jen když by jeho srdce,taky to tak chtělo.

Ale pořád máš obavu,že něco není v pořádku,

měla by ses vrátit k jinému začátku.

Určitě se tam jednou vrátíš,

ale ted na něj příliš moc tlačíš.

Počkej až ze zimi bude zas jaro,

jinej zacatek moc by to chtělo.

Jinak bude to zas to samé,

a zas by tekli slzičky slané.

A to mnohokrát řekla jsi,už ne!

Jenže vždycky zas něco se stane.

Tak kde je ta chyba,ta hrstka pocitů,

je to jen den za dnem,jen dlouhá chvíle plná soucitu.