Tohle nepojmenuji, protože bych se trapně opakovala

A pořád dokola

o jedné úzkosti

stačí

ke všemu trápení

klasická dračí smyčka

jak jsem to učila kdysi děti?

tam na skalách? že orel by vzlétl

avšak slípka

na vejcích jenom zakvoká

a nikdy nezahlédne

břevno spadlé do oka

holého mláďátka. Toho co huláká

šmarjájozef

už v devíti měsících

do světa vzteklé

Mááámááá.

bylo tam divé chramst

kdosi z tůně?

z jeskyně?

drak?

vodník?

princezna?

se vynořil, a zázrak smyčky dokonán

už vězíš, sotva vynoříš se

s rukama, nohama, očima

až po hrdla. Jen jedno křehké

uáááá, jen jeden zoubek zkažený

tisíce uzlů v těle máš

a sekáš, sekáš

nedobroty

na salát. Tvé srdce

zbraň.  A žádný úřad nevydá

zlacený certifikát

že můžeš útočit

zabírat území

a kapitulovat.

kam? kam pospícháš?

od nikam do nikam

co vysvětluješ

pořád tak marně?

že ještě pořád tma

že ta, co říkali jí

divoženka divá

tenkrát zamlada

ta pořád nesvázala

gordický uzel

života?

Ten její lehce zapáchá

jak kojenecká plínka.