Duhový svět

      Pavlínka byla malé děvčátko. Žila se svou babičkou v prosté chaloupce na kraji lesa. Jednoho dne ji babička vzala do města nakupovat a Pavlínka našla na zemi malou krabičku. Dlouho na ni koukala, jak se tam tak povaluje. Nemohla odtrhnout oči, jako by ta krabička volala: Zvedni mě!  A tak, když se babička zrovna nedívala a bavila se s nějakou cizí paní, Pavlínka ji rychle zvedla a otevřela. Ale co v ní nenašla! Plno  barevných  kuliček! Ach, ty byly krásné, každá měla jinou barvu a na slunci se leskly, jako duha. Pavlínka krabičku s kuličkama schovala tajně do kapsy a šla s babičkou domů. Už se nemohla dočkat, až babička půjde spát a ona si ty kouzelné kuličky bude moci prohlížet! Bála se babičky, aby jí nenadávala, protože ji vždycky učila, že nemá ze země nic sbírat. Nakonec babička usnula a Pavlínka únavou taky - s kuličkami v ruce.

      Příští den měla Pavlínka  oslavu narozenin, už se nemohla dočkat, jaká překvapení dostane. Od pana nadlesního z hájovny dostala náhrdelník z jeřabin, kamarádka Zuzanka od potoka jí přinesla krásný oblázek a od babičky dostala zabalený dáreček, převázaný mašličkou. Trošku to hrkalo, copak to asi je? To byste nevěřili! Pavlínka dáreček rozbalila a uviděla - krabičku plnou duhových kuliček! Zrovínka takových, co včera našla ve městě na zemi. Ta měla radost, teď už má krabičky dvě, ale babička se o té první nesmí dozvědět. To bude, děti, naše tajemství.....Naše a Pavlínky....