Opičí láska

           Je jarní neděle a student Martin Novotný je velmi rozrušený. Dnes je výroční vystoupení jeho sboru a mezi diváky má být i jeho otec, kterého již delší dobu neviděl. Sbormistrová si všimne jeho vzrušení a začne vyzvídat, co se děje. „Dnes přijde i můj táta,“ říká Martin pyšně.

Po představení říká sbormistrová Martinovi: „Tvůj táta ale nepřišel.“

„Přišel, seděl ve třetí řadě.“

„Ale vždyť to byl pan Novák,“ říká rozhořčeně sbormistrová, která dobře poznala známou osobnost pražské smetánky.

„No to jo. Můj táta je pan Novák kvůli mojí mámě, moje máma je totiž paní Nováková. Moje máma byla na potratu a přitom z ní vyndali vopici a ta vopice měla mezi nohama mě a můj táta mě zachránil a dal mě do bříška jiný maminky. Moje máma musela jít na ten potrat, protože kdyby porodila tu opici větší, tak jsme všichni umřeli. A můj táta to mojí mámě nikdy neřek, takže o mně vůbec neví.“

V noci leží pan Novák-Novotný vedle svojí ženy, zachumlané do tří dek, a nemůže spát. Každé ráno vstává po třetí hodině, sedí v kuchyni s hlavou v dlaních a pije studený čaj. Čím dál víc myslí jen na jedno: Uvidí někdy jeho žena svého opičího syna?