Třikrát devět archandělů

...andělé obcházejí svět a hledají co je v kom duchovního...

Není to tak dávno, co archeologové poblíž Novgorodu našli malé pásky březové kůry. Na kůře by nebylo nic moc zajímavého, ale její popraskaná kůže se skvěla drobným rytým písmem. Před mnoha lety to byly obyčejné vzkazy, dopisy a myšlenky, narychlo zapsané muži a ženami v době rozkvětu toho města, než ho Moskva srovnala se zemí... ...Je to už dlouho.

Písmo bylo špatně čitelné, jak dlouho leželo v bažině, ale na jednom z těch kousků dodnes stojí: "Třikrát devět archandělů..." Ke mně se tento text spolu s dalšími dostal během studia lingvistiky. Mezi zprávami o smrti přátel, pozdravy a prosbami lidí, kteří tu už nejsou, to byl text pozoruhodný. Byl označen číslem a pod ním bylo též: "Stará ochraná formule."

Na vrcholu Žižkovské věže sedává anděl docela nahý. Před zimou ho chrání jen bělostná křídla, složená podél chvějícího se těla. A dole je židovský hřbitov a sídliště a parkoviště. Všechno to vidí, sedí a modlí se.

Kdo vyslyší anděla, je-li jeho nářek tišší než předení kočky?

Chvíli jsem tam seděla s ním, ale on na mě nepromluvil ani slovíčkem. Tolik bolesti. Odkud přichází?

Není možné uvěřit vodě, že teče, přestože stojíme v produ a cítíme ho. A tehdy on se usmál. Snad doufal, že uvěřím jeho štěstí. To je však nemožné. Dala jsem mu alespoň kabát a on ho přijal, ale tisknul ho k hrudi a neobléknul. Neřťastné dítě, jako by tušil zítřek.

A tak chodím setmělou Prahou, přesto, že je to cizí a neútulné město a občas vzhlédnu vzhůru a doufám, že ho zahlédnu, ale on tam už není. A ten strach, že se zřítil dolů, mě plní nadějí, že ho dole čekala zelená tráva a lepší PŘÍŠTĚ.

Když se Novgorodem hnali žíznivci a pálili, krčil se drobný muž u zdi svého domu, objímal ženu a dítě a šeptal: "Třikrát devět archandělů, třikrát devět archandělů..." Třikrát devět archandělů...

---