Písmák
Registrovat

Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Polsko - kapitola XIX.

03. 05. 2004
3
0
1625
Autor
Nedlloyd

 

XIX.

Pastelky

 

Zatímco Evropa se utápí v nočním tichu hvězd, nad Severním teritoriem je čistě modré nebe. Ostré slunce vysoko na nebi rozpaluje rozlehlou pláň. Od východu na západ, od severu na jih, kam jen je schopno lidské oko dohlédnout, není nic než prach a z něj povstávající stébla suché trávy. Cesta tady, uprostřed ničeho, téměř ztrácí svůj význam. Je to jen linka spojující východní a západní obzor. A pojem ‚čas‘ tu neznamená zhola nic. Pouhý tikot hodinek v tichu kabiny. Sedím tu a přemýšlím. Ohlížím se zpátky po stopách, které jsem během svého života zanechal v písku.

 

Na obzoru se objeví oblak prachu, zvedající se do výšky. Přiblíží se a ve vteřině se kolem prožene nekonečně dlouhá souprava. Moje kabina se prudkým poryvem vzduchu zhoupne ke straně, o sklo zazvoní kamínky odlétávající od kol jedoucího vozu, oslepí mne prach a za táhlého zvuku klaksonu kamion zmizí v dáli za mnou. Zašumí rádio: ,,Are you all right? Any probs?‘‘

,,No.‘‘ odpovím: ,,I’m ok. Just…reflectin‘.‘‘

 

Na mnoho stop jsem hrdý. S některými se však vrací vzpomínky, na které se snažím zapomenout. Na hraně zapomnění si však pokaždé uvědomím, že bez nich by byla minulost příliš stejnorodá, příliš bílá. A tak si je uchovávám a říkám si, že na ně mohu být hrdý stejně tak, jako na všechny ostatní. Koupil jsem si pastelky a vybarvil si život. Nové barvy ale neznamenají nové vzpomínky. Vzpomínky jsou moje a nikdo mi je nikdy nevezme. Mnohem víc než o minulost se bojím o zítřek. Vždy jsem toužil po nových stopách. Byly pestré jako obrázková knížka. Ale bylo jich méně a méně a stopy za mými zády přibývaly. S dnešním dnem se vše změnilo. Stojím nad propastí a všechny vysněné stopy už mám za sebou. Při každém ohlédnutí cítím uvnitř hřejivé teplo naplnění a klidu. Pohled vpřed je však nejistý. Nevím, co bude dál. Nevím, co bude zítra a co pozítří. Vím jen, že tam, kde končí stopy, život nepřestává. A tak dýchám, žiji a létám dál. Tak, jako každý živý pták. Neztrácím křídla.
Přečíst později Dílo do oblíbených Autor do oblíbených Další dílo autora Nechci Avíza
Seznam tipů Seznam oblíbených
xx_cz
16. 07. 2004
Dát tip
Waw,...nelituju ani radku,kterej sem precetla,...je to hezky. Ja sem tak poutana na happy endy .o) Teeda....jednim dechem a ted se musim jit vydejchat na vzduch,...nebo k tomu monitoru prirostu... Ja sem si rikala,...prectu si kousek a zitra dalsi,...a precetla sem prvni kapitolu,..druhou,..treti,..zvedla sem se,ze jdu a pak sem se hned zase posadila a v ocich otazku:"jak je to daaaal?" A cetla sem dalsi a dalsi,..odskok na zachod a cist dal,..ale je to fakt ,...fakt,..no pekny,..jak jinak.Mno,tak sem dam teda tip za cely dilko ! T*
noeran
13. 07. 2004
Dát tip
Nedlloyd
09. 05. 2004
Dát tip
Cheeky... ,,zda k němu dojde...'' jako bys nevěděla (nebo netušila...) že už mám první řádky...*4*
Cheeky
08. 05. 2004
Dát tip
Útěk... symbol, sen... a hlavně to něco hlubšího, pro co se dá žít, pro tu touhu ho uskutečnit.. už jenom pro ten konec a začátek. Líbí se mi na Polsku otevřený konec... a už se těším na pokračování, zda k němu dojde :o)
Nedlloyd
06. 05. 2004
Dát tip
Útěk. Trochu symbol, trochu něco mnohem hlubšího. Konec a přece začátek. Díky...:o)
sicco
06. 05. 2004
Dát tip
myslím, že tahle poslední kapitola je už tak troch navíc, snaží se vyjádřit životní postoj hrdiny, který však měl být pro čtenáře čitelný z průběhu děje. Navíc mi to zakončení z předešlé kapitoly připadalo obstojné, kdyby se na něm trožku zapracovalo, má prostě švih Každopádně zasloužiš obdiv, že jsi se pustil do něčeho tak dlouhého (já se zatím nedostal přes dvacet stran)
Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru