Zamyšlení

Když člověk prochází prašnou ulicí uprostřed města, tak ani kolikrát nemá čas se zamyslet a podívat se kolem sebe, na svět, ve kterém žije. Nemyslím tím jeho problémy, zármutky, štěstí, lásku, ale dívat se na svět kolem sebe jako na planetu. Člověku by do došlo, kdyby se na svoji Zemi díval z vesmíru, pak by pochopil, že tady není jenom on. Je to jako, kdyby si člověk koupil pomeranč a snědl by jenom to šťavnatý uvnitř. Ten povrch ho nezajímá, ale nikdo by si nekoupil pomeranč, který by na povrch nevypadal dobře. Přesně tak je to i s naší Zemí. Když nebudeme o pomeranče správně pečovat, správně je sázet, sklízet jejich plody, tak se zkazí. Já doufám, že nečeká pak Zemi takový osud, jak se zkaženým pomerančem, protože si dosud nemůžeme jít vybrat nový a lepší.

Pro mě je vesmír velkou pohádkou, kterém se nebudu nikdy bát, protože vždycky se tam najde nějaké to světýlko. Zajímalo by mě, co by se asi tak stalo, kdyby přestala gravitace mezi naší Zemí, měsícem a Sluncem, kam bychom asi tak putovali a jak dlouho?

Co je na naší Zemi tak špatného? Velké skládky, které, když spalujeme, tak poškozujeme ozon nebo neustálé války a spory mezi několika státy, které sahají do dávné minulosti nebo jsem to MY? My začali zkoumáme a vymýšlíme nové technologie, jak se podívat např. do vesmíru, jak si umixovat večeři, jak umýt nádobí aniž by jsme to museli udělat mi, kdo za nás pere? Technologie jde stále více dopředu, ale co třeba lepší spalovny? Anebo můžeme začít u něčeho jednoduššího, třeba obaly bez zbytečného chemického složení. Je to nemožné, aby něco takového někdo vymyslel, protože každý už jen při nákupu potravin, se dívá, jak dlouho to asi v té plechovce vydrží. Není lepší si koupit něco a hned to sníst? Vyčistit vodu a pít minerálku z vodovodu?

A co ty války? Jak asi svět vypadal před 50 000 lety? Jestli už byl tehdy nějaký život, tak si myslím, že už tam začali kmeny mezi sebou vést boje. Většinou šlo ale o půdu, o jídlo. Teď jde o moc a nebo taky jen tak si zaválčit. Asie a Evropa se cítí strašně frustrovaná, že jsme objevili Ameriku tak pozdě a nemůžeme jít mít pod kontrolou.

Většinou se vedou spory o tom, že „Toto území kdysi patřilo nám a vy jste ji protiprávně obsadili a mi ji chceme zpátky“. Vždyť to říkám, víc se staráme o minulost, co kdysi bylo a co už nevrátíme. Když se člověk pořád zabývá svou minulostí, tak ho to zničí, pokud mu nepomůže v této vyspělé době odborný psycholog. Co mu poví? Rozebere s ním, to co už se nedá vrátit a snaží se ho nasměrovat, aby se díval dopředu. Znovu snil, budoval. Ale to bychom museli poslat k psychologovi někdy i celé státy. Každý člověk má jiné koníčky, zájmy, představy, sny. Každý touží po něčem jiném. Když to řekne někomu dalšímu, možná se mu to zalíbí a bude po tom toužit taky. Jeden člověk nic nezmůže, ale pořád má naději, že se k němu někdo přidá a někdo ho bude poslouchat, následovat a mít stejné cíle jak například já.

Příběh:

Jeden den jsem šla do drogerie a koupila si nemastný krém na pleť a vedle mě si holka koupila mastný (hydratační) krém na pleť. Každá máme jinou pokožku a stejně jako já se zajímám o všechny druhy a nové výrobky nemastných krémů na trhu, tak i ona se zajímá na našem trhu o všechny výrobky hydratačních krémů. Věkem o tom víme stále více a více. Jeden viniční kraj se zase například zajímá, jak zvednout úrodu vína a druhý kraj s velikou historií se na oplátku zajímá o to, jak zvednout turistický ruch. Jeden stát se snaží, aby se lidé více množili, druhý stát se stará o to, aby tento počet co nejvíce klesal.

Máme vůbec šanci se někdy dorozumět i když budeme perfektně ovládat jejich jazyk? Dokážeme pochopit ostatní nebo jsme opravdu tak sobečtí, že si ani nenecháme poradit, dokud nám to někdo nenařídí. Jsme jak děti. Dokud nám někdo neřekne „To nemůžeš, chovej se slušně, nesmíš mlátit kamaráda“ , tak ani nemáme páru o tom, co je špatné. Špatní jsem mi.

A já vím, že každý se dokáže změnit.