Z Hlavního města Světa

Je ráno, svítá, město vítá nový den.

Já vím, co bude dál a není to sen.

Až všichni se probuděj, tak určitě strnou,

vždyť tohle není svět, spojí se se mnou.

Pak pohnou záclonou a dívaj se ven

a sebe se sami ptají "proč nastal ten den"

Všichni z týhle země, nemějte strach

a přidejte se ke mně.

A zdáli zazní věta, z hlavního města světa:

"Až Slunce bude méně svítit a přijdou pády,

Vy necháte se chytit do sítí

a místo hvězd z Nebe jiný Vám posvítí,

nastane nový věk, Mars ujme se vlády."

Budete zděšení, však není to sen,

v historii mnohokrát nastal ten den.

Bylo krutý probuzení, mnohokrát z rána,

a tak všichni, když jdou spát,

maj příšernej strach z rána.

Do Delf se vypravím, do budocnosti se dívám,

ptám se "A co víc ?"

Že věštba se nikdy nemýlívá,

tak mi radši řeknou "nic".

Všichni z týhle země, nemějte strach

a přidejte se ke mně.

A zdáli zazní věta, z hlavního města světa:

"až člověk vstoupí na Měsíc, bude chtít dál víc a víc

A nebudou vadit mu pády;

pohleďme si do tváře, modlem se za věk Vodnáře,

než krutý Mars ujme se vlády."

Věštbám věřit zakážou a pak se ujmou vlády,

myslej si, co dokážou a nepočítaj pády

Potají se budem ptát, co že bude dál,

až nezbyde nikoho, kdo by o to stál.

Budem doufat, že bude líp a snažit se žít

a možná z toho po letech budem i něco mít.

Tak slyšte všichni z mý země, nemějte strach

a pojďte ke mě.

Slyšíte, jak zní věta, z hlavního města Světa?

" až najde se, kdo má rád a ctí vaše pády,

dívá se vám do tváře, mluví o věku Vodnáře

a nikdy se neztratí, dějiny se obrátí,

Mars vzdá se svý vlády."