Sonet opuštěných vázám

Květiny umírají v opuštěných vázách

jak obraz můj hledající skrýš

padají sťaty na první náraz

stále dál si je prohlížíš.

Dáváš je do vázy uzamčené na klíč

večer jen stěží sotva spíš

jsou přibité na dřevěnou tyč

konce vzdálené středy nás zblíží.

Půvab promenád

tiší smrtelný pád lístků

padajíc v tuto chvíli.

Záložky v knihách

praskají jak dýha srdce

co zítřkem se náhle zmýlí.