modře křičí, žlutě slyší

(...) zprvu to byl on, který odvrátil oči; neboť zatmívalo se mu v nich a točila se mu hlava. Za chvíli pozdvihl je zas, ?stále patřily naň zraky její tak strašidelně, jako by ze skla byly. Opanoval se. ?Nutný oční souboj!- děl si a oči neodvracel. Konečně po dobrých dvou minutách, zraky sklopila a pomalu zastřela si dlaní tvář? (...) ..patrně velmi excentrická; jistě v nejvyšším stupni. Snad dokonce šílená? Ale fuj! Z čeho jiného tak soudím, než že nezvykle dlouho mě fixovala? (L.Klíma)