Sama sebou

V osleplejch dnech,

ve slastnejch snech,

když kytaru slyším,

jako by zdáli,

když rukou  pohnu,

v době,

kdy se mě všichni báli,

zmizím,

sama sobě.

Uteču do lepšího světa,

kde já napořád jsem já a

kde mám pocit,

že tenhle život

se mi jenom zdá.

Až jednou budu šťastná a až

nebudu tak prázdná

jako jsem teď,

rozbořím zeď

a přijdu za tebou,

protože svět

je pro mě jednou větou.

Zavřu dveře,

na postel vedle okna,

skrčím svoje tělo,

ruce přitisknu si  na uši,

kdyby mluvit se ti chtělo.