Tak co vole, co co

Zamčel jsem sklenici,

jsi krásná

je v podání mé sanice tak čisté a věrné,

jak nic co mohu

vypustit na své asociální pramici pravdy své,

jsi tak krásná,

že pokud se tomu budeš vzpírat,

rozzlobí tě stejně jako veškerá má moudrost posledních pěti milionů let,

jsi tak krásná,

že si zasloužíš stoj na hlavě a rotaci kolem osy,

zubu, ucha, laloku, rozkolu církve znásilňující

iracionálního polokatolíka,

jsi tak krásná,

že tě celou propojí uvědomění si absolutní skutečnosti

konečné tam

a nekonečné tam,

jsi dynamitem mých dnešních dní

a jméno schováváš za data a jména,

jevy a pojmy jsou pro mne jen jedním z pojetí,

však vymaním tě tomu stejně jako každou jinou,

která byla krásná,

a že ty jsi,

tě přesvědčí zlomyslné sjednocení nekonečna v absolutní strnulost,

než to uchopíš od jinud

a prostoupí tě hnus

a ty uvidíš nic

a závoj a touhu a ruku v tuku,

přehodíš písmenka a prohlásíš léto za závazné

pro ně ne pro tebe jen pro ně,

se schoulíš,

meta teto.