snad trošku roztržitě

ach ten úsměv

kousek po kousku

teď sbírám

zbytky malých

radostí

po svém pokoji

a po jejich složení

zbyde jen jeden

úsměv.

ten můj.

tak kdo?

snad ten

plyšový medvěd.

snad to

rozpustilé svědomí.

snad ten 

hlas tajemný.

snad z legrace

řeklo mi to

tu naši

odvěkou pravdu.

tu o kočkách

pohledy.

roztrhl

jsem závoj

bělostný na tváři

milosrdné,

co po nocích

chodí

stále pít.

a co jsem uviděl?

tři

veselé

pohledy.

dnes už nebudu

dnes nejsem

šťastný.

dnes nejsem

smutný.

co tedy jsem?

jsem potrhlá

myšlenka

ve vaší hlavě.

destiláty

kdybych

tak aspoň

věděl jak se

řekne

ve všech jazycích

to co mám

na jazyku

po deseti

sklenkách

pálivých

ovocných slz.