Smrt

Přede mnou jsou dveře otevřeny.
Vstupuji, jsou tu však jen holé stěny.
,,Ve jménu života i radosti i lásky."
Šeptají neznámé hlásky.
Vycházejí z prázdna.
Snad neměním se v blázna ...
Náhle dveře se zaklaply
a mně slzy vyhrkly.
Nevím, kde se ocitám,
doufám, že kliku nahmatám.
Ještě v návrat mám víru.
A oni zas: ,,Přicházíme v míru."
Nalézám místo kliky lebku,
pomalu dostávám depku.
Smrdí to tu plísní.
Zažehnávám strach písní.)
Je tu tma a má, hlad.
Kéž by tu byl ten, co mě má rád.
Toho, že tu je se obávám,
myslet si to, právo mám.
Pomalu se zezadu plíží,
ale mně kravata škrtí.
Né, nebojím se smrti
,,To ti patří!!!
Už tě mikdo nespatří,
nové lidi poznáš ...
... ty víš, za co to máš."
,,Jen ty, Bože, víš jediný,
že jsem bez bez viny!"

BAF !

Stíhám ještě napsat epitaf:
- Šťstný bud´ a nezapomeň,
nic ve svém životě neměň.
Osud sám ti nalajnoval,
co chtěl, abys vykonával! -

---