Děláš krůčky

Děláš krůčky

Děláš krůčky sám... sám s mámou ...
Neplač, snad se nebojíš ?
Už se Ti klubou zoubky, já vím..
A bolí to... víc mě než Tebe, víš ?
Já Tě znám... jsi malý hrdina...
Když jsi se doplazil na konec postele,
ani jsi nebrečel...
A byla to nějaká rána !
Naštěstí se Ti nic nestalo...
Tím si každý musí projít....
Ještě několikrát za život se Ti to stane..

Uteče to rychle...
Uteče to rychle a budu zas s vámi...
Já jsem s vámi !
...i přes ty tisíce kilometrů...
Uteče to rychle a bude to pryč..
Uteče to rychle a nevrátí se už nikdy...
A já tam nejsem... Bože !

Snad to stoji za to...
Zbavit se všech závazků...
Aby jsi se měl lépe, než jsem se měl já.

Ale už teď se bojím, že jsem špatný otec...
Rád bych byl víc než jsem.... Víc zodpovědný..
Byl jsem tam od první chvíle...
A víš, že jsem kolikrát pochyboval,
jestli se opravdu narodíš ?
A bál se o Tebe od první chvíle ?
A byl jsem tam, když se to stalo...
A držel mámu za ruku a šel Tě potom umýt.

Celé to kazilo jen to, že jsi byl o tolik čistější než já...

Je to ostuda, nebýt čistý...

pokusím se s tím něco udělat...
víš... aby jsi se nemusel za tátu jednou stydět...

Děláš mě lepším než jsem...
už teď mi záleží na tom,
co si o mě myslíš.

Že je to absurdní ? Já vím...

Víš, já předtím už neměl důvod cokoliv měnit...
Život mi ubíhal a já jím šel vstříc konci...
Jenže teď se vše změnilo...
Jsi to něco, co půjde dál až já tu nebudu...
Jsi víc než všechno....
Než moje práce a slabost a hlouposti, co píšu...

A s mámou nám to občas neklape, víš?

A Ty jsi důvod, proč to nevzdat...
Nejen Ty, já vím...

Doufám, že tohle nebudeš nikdy číst,

protože bych se styděl...
Nestydím se ukázat tak nahý před cizími lidmi,
ale před synem ano.

Já umím věcí a myšlenek mám

a přesto nejsem dál, než by si můj otec přál.

A to mě mrzí, ale nechtěl bych,

aby se má očekávání stala pro Tebe stejně

mučivými, jako ta která na mě zavěsil můj otec...

Pořád nevím,

čím jsem ho tak zklamal ... bože !

Chtěl jsem mu dát vše...
Když jsem mu nemohl dát lepšího syna než jsem já,
snad mu to teď vynahradím alespoň vnukem.

On totiž nic, co dělám neocení...
Podívej, jak jsem došel daleko, aby viděl,

co dokážu a přece to pořád pro něj není dost...
Už nevím...

Ale na Tebe bych takovéhle břemeno

nikdy nechtěl pověsit...
Proto říkám: Žij svůj život jaký chceš

a já na Tebe vždy hrdý musím být,
neb jsi můj syn a lepší,

než se jednou můžeš zdát být,

tak jako já, ať budeš cokoliv!

A říkám to už teď, víc sobě než Tobě,

aby mi to bylo jasné... jednou, až k tomu dojde...
Že budu čekat, zda Ty splníš všechna má očekávání

a Ty pak kvůli tomu propásneš

svého syna první krůčky...

Cítím se jako pokrytec...
Všechno to tak dokonale vím

a psát o tom umím,

ústa plná řečí a přitom tuším,

jak to bude těžké, synku!
Neb Ty jsi vždy tak trochu já...
Snad vracet bych se ani neměl,

ale kdo jiný by Ti tuhle lásku mohl dát?