Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 444 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Jarní II
datum / id02.06.2004 / 117853Vytisknout |
autorRowenna
kategorieVolné veršeDalší dílo autora
sbírkazameteno ke košťatům a pavučinám,
zobrazeno5099x
počet tipů8
v oblíbených0x
Prolog
Jarní II

Na jaře díže těsta<?xml:namespace prefix = o ns = "urn:schemas-microsoft-com:office:office" />

a upéct „skřivánky“

jeden se bude bohu rouhat

jeden je šišatý

a jeden zrovna k nebi

se s křikem rozletí

 

na peci na ležance

se budou přes noc hřát

děravé  válenky

co ráno vykročí

k napuklým semenům

 

svéhlavě, prudce, asi tak

jak divoce je vítr

na pole nafoukal.

 

Sny a skutečnost. Jako když na navlhčené čtvrtce papíru rozpouštíš barvy, postupně se rozpíjejí do sebe, a ty nevíš, která barva pohltila kterou, která byla původní. Jak těžké je formulovat přání. Jakoby se stáří projevovalo hlavně tím, že si člověk přestává přát. Tisíce přání, která se dříve líhla jak hnědá kudrnatá ouška na jívě. Šups, byla zima, šups, ještě není jaro, ještě není tak docela jaro, a jíva už se čepejří a červená. Stojíš na břehu, sleduješ, jak se řeka valí, hukot, jakoby za domy zuřila válka, nezažilas to, bojíš se přesto. Stojíš na břehu, pevném, jistém, najednou se břeh utrhne, je to jen zmrzlý kus ledu, a ty pluješ na vratkém kusu kry. Koukáš, jak mizí břehy, mizí prostředí, které znáš. Jedna vesnice, druhá vesnice, a ty pořád na kře. Co se stane, až dopluješ do moře? A sen o holčičce, malé, ve věku mé vnučky. Stojí na stole, stojí na kře, stojí na stromě, hahaha, jak moc se baví, najednou padá, hlavičkou na trnož, hlavičkou na vrbu, hlavičkou na větev, hlavičkou padá. Ten dutý zvuk dopadu. Asi jsem umřela. Já jsem umřela. Zvedám holčičku ve věku mé vnučky, možná, že je to ona, ta moje vůle, že se nic nestalo, holčička se směje. Krvavé skvrny kolem úst, uší, nosu. Vůle nezmůže všechno. Najednou vím, že je mrtvá. Volám, ona je mrtvá. Dříve bych chcípla. Dříve bych z takového snu chcípala týden. Teď jsem nejspíš chcípla už předem. Jakoby se člověk nemohl donekonečna trápit, jakoby poslední žal byl tou injekcí euthanasie, která milosrdně umrtví všechno. Daleko intenzivněji jsem procítila zlobu. Těžko pochopitelné? Že se ženská v žalu zlobí na dítě, které si dovolilo zemřít? A jak se zlobí. A jak moc se zlobí. Protože jak jinak přežít? 

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

13.09.2004 00:00:00dát kritice tipPerchta
rytmus me chytil
02.06.2004 00:00:00dát kritice tipvesuvanka
tip
02.06.2004 00:00:00dát kritice tipdream
...ty to vieš,

strhnúť ma***
29.05.2004 00:00:00dát kritice tipseveranka
silný dojem z nej ***
19.05.2004 00:00:00dát kritice tipVissel
škoda. příště nekrátit. já se do toho vždycky tak... no nic.
žal není donekonečna. pak už spousta temných slepých uliček a propadlišť, ale žalu už víc není. hmm. není moc jarní :-) dost děsivá.
19.05.2004 00:00:00dát kritice tipRowenna
Vissel: tobě se dnes zdá všechno nějak děsivé. Že bych opravdu takhle působila. :-)
19.05.2004 00:00:00dát kritice tipVissel
:-))) tak si představ ty lidi pod vodou. a pak holčička, co si namele hlavičku. no ale .. máš pravbu bu bububu
19.05.2004 00:00:00dát kritice tipRowenna
No jo, to máš vlastně pravdu. Já přes den nečtu, co páchám v noci. :-)

Na to jste tady vy, mí ubozí čtenáři. :-)
18.05.2004 00:00:00dát kritice tipSeregil
Vyčerpávající čtení....
18.05.2004 00:00:00dát kritice tipRowenna
Seregil: checht - autocenzursky kráceno na zhruba třetinu. :-)
18.05.2004 00:00:00dát kritice tipvon_Tikowitz
**************************************
18.05.2004 00:00:00dát kritice tipSeregil
...mno tak to je zajmavý..... upřímně na delší bych asi neměl...
Píšeš zvláštně... inu prostě přitažlivě, vážně i nevážně...
18.05.2004 00:00:00dát kritice tipPrint
*!
18.05.2004 00:00:00dát kritice tipCraerassy
Rowi....
tip


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.