Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Jsme tam....

21. 05. 2004
3
0
3609
Autor
Aaria

            Bojíme se sami sebe a tak se schováváme do svých ulit a bráníme se při každém zaklepání.

Ťuk, ťuk.  „Nechoďte sem!“

„Dobře, budu čekat přede dveřmi, mohu?“

„Ale ani o krok dál,“ křičí vyděšený hlas, zatímco vás zve k sobě. Prožívání je paradox.

            Ano, pláču. Pláču jako všichni. Bolí mě duch, a proto mám nemocné tělo. Někdy pláču po noci rozmluv sama k sobě, když si ráno nic nepamatuju. Jen v mozku je vryt křik, který odehnal mě. Tečou mi slzy a jsem ráda. Strom tak starý, mohutný, silný a moudrý zašeptal: „Breč…“ A já v jednom velkém vzlyku všechno svěřila řece. Tiše šuměla: „I v slzách je síla…“

„Děkuji…“

            Plakal. Chtěl. Potřeboval to. Seděla jsem tam tak vedle něho a dívala se.

„Co tu tak sedíte, pojďte dál…“

            Mlčela jsem. Padala slova jako dar, neexistují, prapor, boj, ztráta času.

„Neztrácela jsem čas, protože čas je ta nejjednodušší věc.

Nebojovala jsem. Prostě jsem byla. Někdy je dobré vědět, že někdo je.

Všichni jsme obdarováni.

I mrtví existují. Tam za tebou někdo stál…

Žádný prapor nenesu. Komu kdy pomohl symbol úsměvu? Kdyby tu byl kdokoli jiný a já byla přítomna, dívala bych se mu do očí a usmívala se na něj stejně jako na Tebe, človíčku.“

            „Tak návštěvy už bylo dost, už byste měla jít. Jste nebezpečná, mohla byste se něco dozvědět.“

Smích. Hysterický smích toho, kdo utíká, ví o svém útěku, a přesto svůj útěk maskuje.

                        Vždy jsme tam, kde máme být.

 


Hmm, já myslím, že mě to taky celkem dost říká...T.

Sunmoon
24. 05. 2004
Dát tip
je docela zajímavé, že v dosti Tvých uvahách jde o otevírání se nebo uzavřenost. Umím si představit, že je dost lidí, kterým to nic neřekne...ale já říkám děkuji - za každou novou myšlenku, inspiraci...

pozorovatel
23. 05. 2004
Dát tip
Já se do své ulity skrývám dost paradoxně. Otevírám totiž dveře hodně dokořán, až tak, že si ani návštěvník nevšimne, že je v mé ulitě. "i v slzách je síla" !!! "Vždy jsme tam, kde máme být." Mám podobnou větu: "Vše je tak, jak má být. Ale nikomu to neříkejte a hlavně ne sobě." Podobné úvahy se mi líbí. No, hlavně asi proto, že si takové taky píšu.

Aaria
23. 05. 2004
Dát tip
Dlouhou dobu jsem měla pocit, že se taky otvírám, a že si toho lidi nevšímaj, nebo nechtěj. Když se ohlédnu zpátky, možná jsem se otvírala, abych mohla odkopávat. Prožívání je paradox.-)

Aaria
23. 05. 2004
Dát tip
Teda to bylo pro tebe.-)

dracon
22. 05. 2004
Dát tip
Hm, další zkušenost? .) Halm laj im taš.. Někoho mi to připomíná :) Světlo na cestách :)

clovrdik
22. 05. 2004
Dát tip
umíš sepsat myšlenkový pochody, to se mi na tvých úvahách líbí :-)

synáček
21. 05. 2004
Dát tip
Je to nádherná úvaha...a je plně pravdivá... jen bych dodal...jsme tam, kde potřebuje naše duše, abychom byli...někdy to pochopíme a zužitkujeme svou příležitost...jindy jsme (tam kde máme být) zbytečně... TIP…a díky!

Aaria
21. 05. 2004
Dát tip
Je to můj pocit, nebo odděluješ tělo od duše?:-) Díky

synáček
21. 05. 2004
Dát tip
Ty snad ne...?

Aaria
21. 05. 2004
Dát tip
Ne, alespoň ne teď a tady. Mám ráda sebe celou a nebýt těla, nebyla jsem tam, kde jsem byla. "Proč vy Židi vždycky odpovídáte otázkou?" "A proč ne?" :-)))))

synáček
21. 05. 2004
Dát tip
Nejsem Žid a otázkou odpovídám pouze Tobě, jelikož mluvíš o inkarnacích...promiň...asi tedy používáš k inkarnacím i své hmotné tělo...to mě ale ani ve snu nenapadlo...

Aaria
21. 05. 2004
Dát tip
No, ehm...inkarnace jsou fajná věc, ale v téhle úvaze nic o inkarnaci není. Je to o tom Být chvíli i pro někoho, s kým si nemáš co říct a kde duše nestačí. Ono je občas fajn člověka pohladit. A taky mluvím hodně o tom, že když je nemocná duše, je nemocné i tělo a naopak. Mluvím o tom, že je pro mě dost povrchní obracet se k onomu tam někde nahoře, a neumět žít plně tady, plně si neuvědomovat fyzično. Myslím, že jsme tu proto, abychom se něco naučili. Možná je to obracení se k minulosti, jako to dělají Židé, možná k budoucnosti....anebo možná jde o to naučit se žít v přítomnosti. Umíš žít v přítomnosti? Se vším, co k ní patří?

papouch
21. 05. 2004
Dát tip
majinko se mýlíš papoušci si myslí... ne, papoušci jsou přesvědčeni, že prapor úsměvu pomáhá papoušci ho třímaj v zobáčku a mávaj s ním ostopérrro :-))

synáček
21. 05. 2004
Dát tip
Neodpovídal jsem vzhledem k této úvaze, ale vzhledem ke Tvé otázce…tedy odpovídal jsem Tobě a proto jsem uvažoval o všem, co o Tobě vím…Pokud chceš mluvit o této úvaze, tak se můžeme bavit o těle astrálním, ale rozhodně ne o těle hmotném…pokud ano, tak Ti přestávám rozumět…

Aaria
21. 05. 2004
Dát tip
Papoušku: Nešlo o prapor úsměvu, ale o symbol.... Pořád je lepší na někoho se usmát, než mu o tom jen vyprávět.... Ale díky, někdy k tobě přijdu, abys mi tím svým praporem zamával před očkama:-) Synáček: Nechci rejpat...ale co o sobě víme? Při malé názorové roztržce, nedorozumění byl rozhovor potopen.... A nemyslím, že by reinkarnace vylučovala lásku k tělu a k duši. Tělo je chrám o který je dobrý se starat a starání jde líp, pokud je obohaceno láskou. Chrám, který obývá duše... Nemám pocit z buddhistů, že by opovrhovali tělem a oddělovali ho od duše. Netvrdím, že duše umírá s tělem, tvrdím, že o příbytek duše je taky dobrý pečovat. Nejsem orfička, abych řvala "Sóma, séma"

Aaria
21. 05. 2004
Dát tip
To výš, je pro vás:-)

papouch
21. 05. 2004
Dát tip
budeš vítána máv máv máv :-) :>

papouch
21. 05. 2004
Dát tip
a přijď co nejdřív

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru