Loď vzpomínek

Vtrhla jsi do mého života

tak nečekaně,

náhle,

jediný blesk

a nebe zahořelo plamenem posvátným,

pohledy očí,

něžné polibky slibovaly ráj,

doteky vášně dosud nepoznané spalovaly

a dým lásky stoupal až ke hvězdám.....

Tys toužila po mém objetí

a v náručí mi usínala...

Pak přišla bouře.

Z Tvé zrady zrodila se

a proudem vody uhasila tu poslední jiskřičku,

kterou jsem si tajně schovával

a hřál na dně svého srdce.

Neuchránil jsem ji.

Ozvěnou už nezní naše slova...

Tvé lože je prázdné,

jen polštář v sobě skrývá vůni Tvou,

jasmínovou.

To jediné mi z Tebe zbylo.

Sbohem má jasmínová vílo!

Je konec.

Mé ruce zas prázdné a studené,

lepší je srdce mít z kamene.

Loď vzpomínek opouští přístav.

Dívám se, jak mizí,

nechávám ji pomalu odplouvat

daleko,

daleko - do neznáma......