Od devíti večer

Půl dvanácté. Čas uplynul  tak rychle

od devíti, kdy jsem zažehl lampu

a posadil se tu. Sedím, aniž bych četl,

mlčky. Úplně sám v domě,

ke komu bych promlouval?

Od devíti hodin, kdy jsem lampu zažehl,

stín mého mladého těla

přichází, aby mne pronásledoval,

aby mi připomněl

uzamčené ztemnělé pokoje,

dávné smyslné potěšení - jak opovážlivé potěšení.

A vracívají se mi také

ulice nyní nerozpoznatelné,

rušné noční kluby nyní zavřené,

divadla a kavárny již neexistující.

Stín mého mladého těla

mi také přivanul zpět události,

se kterými se navrací náš žal:

rodinná neštěstí, odloučení,

pocity mých vlastních lidí, pocity

mrtvých, tak málo poznaných.

Půl dvanácté. Jak ten čas utekl.

Půl dvanácté. Jak ta léta rychle uplynula.

-----------------------------------------------

Since nine o´clock

Half past twelve. Time has gone by quickly

since nine o´clock when I lit the lamp

and sat down here. I´ve been sitting without reading,

without speaking. Completely alone in the house,

whom could I talk to?

Since nine o´clock when I lit the lamp

the shade of my young body

has come to haunt me, to remind me

of shut scented rooms,

of past sensual pleasure - what daring pleasure.

And it´s also brought back to me

streets now unrecognizable,

bustling night clubs now closed,

theatres and cafes no longer here.

The shade of my young body

also brought back the things that make us sad:

family grief, separations,

the feelings of my own people, feelings

of the dead so little acknowledged.

Half past twelve. How the time has gone by.

Half past twelve. How the years have gone by.