čtvrteční

Jéé, já mám čtvrtky tak moc ráda, jako vracení se domů v osm ušmudlaná od temper a modrá až za ušima (i když ona modrá neni uplně nejlepší barva) a jak je ještě světlo a taky občas procházka k vltavě a zase zpátky, abych nepřišla pozdě a cesta kolem věže s hodinami, co se co chvíli opožďujou… pardón, nějak mě to uneslo /tak jako se dřív čerti tvářili,že mě unesou v tom velkym pytli a nevěděli, že já už na ně nevěřim/ Pááni, víš, tohle je tak krásný, já nevim kde se to bere, taková ta slabost pro sídliště schovaný pod slupkou betonu a taky pro dálnice, mě je vždycky smutno, když vjíždím do prahy kolem všech těch hypernov a baumaxů a eště když je třeba noc, ale to ani nemusí být, protože tvoje básnička je večerní (takovej ten večer, kdy ještě není tma) a skoro se mi u ní chce brečet a to vůbec není tím, že bych byla smutná, to je prostě tou básničkou (i když já, až budu starý mládenec, nebudu mít vůbec žádnou televizi, a když budu chtít vidět FK, jen jednou za čas, tak budu chodit koukat k satorce, ona mě pustí a navíc bude stejně potřebovat zapnou zip na šatech, ona si na něj sama nedosáhne a ty šaty sou moc hezký..). Budete se mít nejvíc nejlíp a já občas přijdu na návštěvu můžu? Já totiž už když sem byla malá tak sem věděla, že budu bydlet pod širákem, na takovejch těch ostrůvcích trávy, co jsou uprostřed dálnic, mezi dvěma pruhama uhánějích aut. Ono to nebude zas tak často, ty návštštěvy, protože oni se dálnice zas tak moc dobře nepřechází, ale třeba si můžem mávat a nebo někdy naskočim do jedoucího buicku…. Jen na chvíli jo? Já už to mám, tahle básnička je loučící, i když nevim proč… Je moc hezká, tak tip a tak vůbec…