Čelíš beznaději

Čelíš beznaději..

Čelíš beznaději, trpíš jako zvíře, víš,

kam sis včera lehnul, tam se probudíš,

na čem ti záleží, co vlastně chceš?

za lež pravdu, za pravdu lež..

to nemáš soudnost, to se nestydíš?

Za život, co marníš, do skříně, když ho uklízíš,

aby nepřekážel, nebyl na obtíž,

míříš nízko, vždyť mířil si výš!

To už nevěříš, to už nechceš žít,

doufala jsem, že pochopíš,

že to bude jen otázka času, chvíle,

ztratila se radost, co žila v tobě dříve.

Dobře, chápu, život pro tebe význam ztratil..

Ale nemyslíš, že je to tím, jak ses mu bránil?

Seber se, ani mě to nebaví,

byli jsme přeci nejlepšími přáteli..

neumíráš, možná tak zaživa,

včerejší kocovina doznívá.

Tak se seber! Zbabělče..

ještě život neutíká, ještě nám z žil neteče…