Uzlový kód

***

Takže jsem se náhodou dostala k tvému dílku na Totemu - které zmiňuješ: a doslova jsem tam napsala: Poctivě u toho sedím už nějakou minutu - čtu dokola. Určitě si to najde nadšené čtenáře - a já tam taky vidím zajímavé momenty a postřehy - ale styděla bych se trochu za zneužití malého prince - (a abychom nebyli tak trapně stejní, dáme mu tři tulipány, místo růže, protože musíme být přeci originální za každou cenu.) Já chci poctivě pochopit, ale to ve mně, co vždycky neomylně zatrne, když čtu OPRAVDU dobrou báseň - ani ťuk. inženýrské chladné konstrukce, krásně poskládaná slova. o čem si nechávají ryby zdát? neptal už se někdo? :-) Co mi to podsouváte? Ta debata tam byla jasná. Jde o mé vnímání poezie. Ale protože je jiné, než tvé, přece to neznamená, že jsem nutně blbá a slepá.

Nikoli. cituji tě: Já to drfauste vnímám - vcelku i tak, jak jsi to interpretoval. Z mé strany to odfláknuté není. Ale je to konstrukce, schází mi tomu právě ta poezie, kterou se oháníš. Schází tam ten záchvěv srdce. Až to bude číst kelly (nazdárek, Kelly), zase se bude plácat do čela: no jo, to její srdce. :-) Ale když ono se někde v těch tazích do L jakoby poztrácelo. :-)

Ano - tímhle debata pokračovala, a je to totéž - ale POŘÁD (sakra, sakra) nikde nepíšu, že když báseň doslovně nepíše o lásce, nebo, chceš-li - o citu, že ho nejsem schopna vnímat. Notabene - ta zmiňovaná báseň je EXPLICITNĚ milostná - ale mi, čtenáři - jsi to nepředal. Neměl jsi ve svých slovech tu sílu. A o tom mluvím, o ničem jiném. Debat na tohle téma jsme absolvovali tuny, domnívám se. Je to zase jenom o rozdílném způsobu vnímání - už třeba proto, že já jsem žena a ty muž. Ty jsi logik - já jsem intuitivnější - mi vadí to stanovování: takhle je to dobře, jinak ne. Ty kategorické soudy. Jako třeba ten, který se ti povedl v tvé debatě, kdy jsi stanovil, co je a co není poezie. Mi vadí, že jsi napsal, co jsi napsal - aniž bys mi tedy poslal avízko, mezi námi, děvčaty, že Rowenna jaksi divně vnímá poezii - když v ní není explicitně zmíněn cit. Proto ti píšu, že ne, tohle není pravda. Tohle je vaše divná interpretace. Tomu se bráním.

Ok.

Napsal jsi: Ale je možné, že si pleteme pojmy. Je možné, že jsi na tom jako Rowenna, která když v básni není cit explicitně zmíněn, tak si myslí, že jde o poezii bez citů. Na to můžu napsat pouze: jsi zřejmě mdlého ducha, vážně. Původně jsem napsala něco daleko údernějšího. :-( A mám za sebou první nadávku na Písmáku.

Nemá cenu se k tomu vracet... ta rozprava je na totemu pod dílem: Až přinesu ti jaro do pokoje a tvrdila jsi přeně tohle, že jde o chadnou vykalkulovanou poezii bez citu. Přečti si to po sobě.

Ano, takhle na mě tvoje poezie povětšinou působí - i když ne vždy, pár básní mě hodně chytlo - ale to neznamená, že je to proto, že chci, abys city explicitně zmiňoval. Jen, že bych ráda z tvých básni ten cit vycítila. Než proneseš nějaké slabomyslné úsudky o mé osobě - kupříkladu to, že můj problém je, že vůbec nečtu a podobně, zkus počítat do tří.

můžeme?

můžete:)

Tak prosím na příště respektuj to, že já to tak nedělám... nepíšu bez citu a když mi to někdo podsouvá, tak neví o čem mluví... Viz citovaný postup, jak by se to mohl dozvědět. ad 1 Já taky o žádné kritice nemluvil... mně vadil ten cit K tvému věcnému vyjádření o textu, můžeš v mé reakci jen jednu větu a to, že pokud se ti líbí, tak mě to těší. ad 2 Pokud to tak není, tak se omlouvám. Vysvětlím. ad 3 Viz výše. Správný? Bože kdybych já měl někd yjistotu, že můj názor je správný... o správném můžeme hovořit pouze u jednoznačných, měřitelných věcí... tím "umění" (jakákoli) nejsou...

Pro mě především začátek.

aj, zase dohadovánky..;) je krásná.. citufůra křehkosti...bojím se nadechnout, aby neodletěla...*V

Vello, já vím, že to nejni standard, ale... můžeme ji tam mít? (dělám psí oči :) (veliký!:)

sleeping: cit je tam vždy... je pro mne vždy nesmírným překvapením, jak se někteří kritici obovají do vnitřních pohnutek autora a odhlížejí od textu... ve vší úctě; není pro mne podstatné zda je to první nebo poslední, která se ti ode mne líbí... je pro mne podstatné, zastavíš li se a budeš přemýšlet... najdeš li při tom něco a sdělíš mi to, co by pro mne mohlo být poučení, tak pokud se mi to bude zdát výstižné, tak to příjmu... avšak ten cit, který zmiňuješ... o tom ty přece nemůžeš nic vědět a z textu to nikdy nerozkóduješ; opravdu nikdy... Obsahuje li literární věda studie, které rozebírají autorovo dílo i z úhlu pohledu jeho vnitřních pohnutek, je citů atp., pak je to vždy podloženo bohatým studiem pramenů... korespondence, časopiseckých článků, doslovů a předmluv autora k různým publikacím, jeho přednášek, deníků či osobních rozhovorů pamětníků... atp. Toto všechno ovšem ty nemáš k dispozici. Proto se mi jeví tvá zmínka o citu jako naprosto bezpředmětná a mě docela urážející... neboť ty skutečně nemáš zdroje, odkud by ses o tom mohla fundovaně dozvědět. Jinak mě překvapuje, že jseš si vůbec schopná představit, že by se poezie dala psát bez citu. Mě nikdy nenapadlo, že člověk, který píše "básničku", je nějaký "počítač". Ale je možné, že si pleteme pojmy. Je možné, že jsi na tom jako Rowenna, která když v básni není cit explicitně zmíněn, tak si myslí, že jde o poezii bez citů. Dám příklad: Vezmu li slovo kámen... k čemu mi je? Co mi dává? Třeba tvrdost, třeba sílu, třeba čas, který se zastavil, třeba erozy, třeba stavební jednotku domu... to vše je ukryté v kameni... a já postupuju od takových stavebních celků... kámen může znamenat tvrdot a ta může být zatvrzelostí, vyprahlostí... a to je podle mne cit. (jen si říkám, že tohle by budoucí bohemistka měla vědět) Jinak jestli se ti líbí, tak mě to samozřejmě těší. Ale s těmi city nemohu souhlasit. L.

Jak by ses očima proplazila dadaistickou krajinou - vytržená ze slovníku.

MIMO jsem já...a dík za to!*

jsem mimo z toho mimo, ale je to super kousek

až tohle rozuzluju, tak se k tomu vrátím, zatim jsem MIMO :o)