Koulelo se sluníčko

:-) To já si to myslím u něčeho jinýho než u kytar, ale každej máme to svý... :-)) To se mi asi nepodaří ji načapat! Nejsem totiž přes týden doma, takže má dost času na zahlazení stop. :-) Ale vždyť ona to v podstatěmyslí dobře. :-) A mě vážně nechybí věci, u kterých jsem už zapomněla, že je mám. :-)

No dobře, dobře! Když tu kytaru tak potřebuješ, tak ti přeju, ať ji co nejdřív dostaneš! :-) Já jsem hrozná, schovávám si i úplný pitominky, který mi něco připomínají. :-) Sestra mi je už potají vyhazuje (já si totiž nepamatuju, co všechno mám schovaný, tak jí ani nemůžu usvědčit, ale mám jistý podezdření... :-) ).

Kytary :-) čím víc... Musíš ji načapat. To bude tvoje výhra :-) Ale mě se to ještě u našich nepodařilo :-(

Neskromnej??? Já ten zvuk opravdu využiju. A navíc, není kytara jako kytara :-) To jsme na tom podobně. Já si taky nechávám samý pitomosti :-) Naši už řvou ať ten bordel vyhodím a já ne a ne :-)

Ty seš teda ale neskromnej! Máš tři kytary a chtěl bys ještě! :-) Ale co, někdy se neskromnost vyplácí... Takže ti držím palečky, ať si aspoň ty dvě ještě pořídíš. :-) Nojo, ty citový vztahy to je hrozná věc. :-) Já kvůli tomu nejsem schopná vyhodit skoro nic. :-) Všechno mi něco připomíná...

Nojo, nároky se mění. :-) Jéé, kytara - proti nové bych taky nic nenamítala, ale s tou dosavadní jsem v celku spokojená. A mám k ní "citový vztah", takže se budu držet Svěrákovi rady, kdy v jedné písničce zpívá: "Neopouštěj staré věci pro nové..." :-) Jinak uvidíš, že se ti to přání splní - stačí doufat, věřit a snít.....

Já mám tři, ale furt je to málo. Ještě by to chtělo aspoň dvě :-) Taky mám jednu stařičkou, ale tu nepoužívám. Ale za nic bych ji neprodal. To už je ten citovej vztah :-) Je to i památka. Jo, víru naám nikdo nevezme. Stejně jako sny. Ty jsou jenom naše. To je na nich krásný.

Hmm. Tak to si docela změníla nároky :-) Já vlastně taky. Dřív jsem chtěl kopačák a teď další kytaru. Ale to je spíš přání než sen :-)

až na ten protáhlej poslední verš to je fajn

Díky! :-) Já jsem ten poslední verš pořád přepisovala a přepisovala a nakonec jsem to nechala tak. Vždyť "vo co de?". :-)

:-) Tak to se děti pomějou. Dětství mi taky začínáí chybět. Žádný starosti, jen to co jsme chtěli a hlavně sny. Ty nám nikdo nevzal. Bohužel se sami začali rozpouštět :-)

:-) Už se poměli. Naučila jsemto děti mého bratrance, protože na jinou dětskou básničku jsem si nemohla vzpomenout. :-) A docela se jim líbila. Ale to jsou ty dětský nekritický oči... :-) Sny se možná rozplývají, ale zase jsou nahrazovány sny dalšími. Tedy aspoň u mě. :-) Už jsem přestala snít o nový Barbie, teď by mi docela stačilo nový auto. :-))

Zbytečná slova. Škrtat, škrtat, škrtat. Proškrtat a bude dobrá. MK

Vrátit se tak léta zpátky. Takovýhle básničky jsem miloval. Pár slovíček opravdu přebejvá. Ztrácí to tu dynamiku. Ale Jinak fajn nápad. Taky bych chtěl mít takovýho strejdu :-) Zavál by, a všichni ti zlí by byli včoudu :-)

Marko: Nojo, ale když z toho všechno vyškrtám, tak tam nic nezbyde... :-)

Beezer: Jojo, mě se taky nezdá dokonalá, ale přepsat ji už nemůžu, však víš proč... Napsala jsem ji jako ůkol do školy do tělocviku (patří k tomu ještě různý cviky), takže jsem o tom moc nepřemýšlela. Je to taková blbůstka. Dala jsem ji na Písmáka, abych tady neměla jen vážný věci. :-) Taky bych se často ráda vrátila do dětství. Láká mě ta bezstarostnost... Nojo, takový jsou lidi - když jsou malý, chtějí být velký a zase naopak. :-) Jojo, taky bych brala takovýho strejdu... I když mi stačí ti moji skuteční - neodhání sice zlý lidi, ale špatnou náladu určitě. :-)