Les se svým okrajem téměř dotýkal moře

Les se svým okrajem téměř dotýkal moře, které tu leželo hladké a ospalé. Úzká kamenitá pláž jen tu a tam přecházela v bílé písčiny. Nabral prohřátý písek do dlaně a nechal mezi prsty protékat až mu na ruce zůstalo jen pár zrnek, které poté sklepnul jediným pohybem. Seděl téměř nehnutě a pozoroval racky, kteří kroužili nad jeho hlavou. Les za jeho zády byl téměř neprostupnou spletí staletých stromů porostlých mechem a lišejníkem. Pod jejich větvemi hustý porost ostružiní a dalších rostlin, které nedokázal pojmenovat. Již přes týden tábořil na tomto opuštěném ostrově. Motorový člun, který si zapůjčil v nedalekém rybářském městečku ležel na dně zátoky kde přistál. Podíval se na hodinky a s povzdechem vstal. Došel do tábora a zapnul rádio. Zprávy právě začínaly.

Soustředěně poslouchal komentátora, který informoval o posledním vývoji světové bezpečnosti a doporučoval necestovat do zahraničí. Obecně se předpokládalo, že prezident ve svém večerním projevu oficiálně vyhlásí válku, která už ovšem probíhala několik dní. To co začalo jako drobný incident se řetězovou reakcí změnilo ve světovou krizi. Vzhledem k mezinárodní situaci to však již nikoho nepřekvapilo. Najednou si uvědomil, že mluví o něm. Známý epidemiolog se ztratil asi před týdnem. Kolegové ani rodina netuší, kde by se mohl nacházet. Vzhledem k bezpečnostní situaci a možným rizikům po něm již vyhlásili pátrání.

Věděl, že mu nezbývá mnoho času. Vzhlédl a otočil se za zvukem letadla, které prolétalo nízko nad mořem. Letělo tak blízko, že dokonce rozeznal hlavu pilota v kokpitu letounu. Zacpal si uši a lehl si na zem. Když vše opět utichlo, pomalu a váhavě povolil sevření svých dlaní, jako by měl strach, že se to může vrátit. Zprávy už skončily. Vypnul rádio.

Sešel zpátky k moři ke kontejnerům, které sem donesl již odpoledne. Již poněkolikáté se ujistil, že obsah je bezpečně uložen uvnitř a zkontroloval všechny plomby. S heknutím zvedl jeden z kontejnerů a donesl ho až na samý břeh. Uklouzl po kameni a sjel jednou nohou do moře. Zaklel. Postupně odnosil celý náklad. Když skončil, ještě na chvilku usedl. Uvědomil si, že po tvářích mu tečou slzy. Všechno co v posledních dnech až do teď dělal a prožíval viděl z perspektivy nezúčastněného pozorovatele. Od chvíle, kdy se definitivně rozhodl uběhly dva měsíce a dostal se až sem. Dneska mělo všechno skončit. Občas se zamýšlel nad svou příčetností, ale vždy se pouze znovu ujistil, že na svém rozhodnutí nechce nic měnit.

V místě kde vstoupil do moře byl silný proud přílivu, který hnal vodu do zálivu a do ústí řeky. Už třetí den nevyjela na moře žádná rybářská loď, ale před tím je mohl vídat každý den. Teď bylo moře opuštěné. Stál po pás ve vodě a z kontejnerů na břehu postupně vytahoval válcovité nádoby a jejich obsah vyléval do moře. Cítil, jak mu ve studené vodě prochládá celé tělo. Když vyprázdnil poslední nádobu už mu nezbývalo mnoho sil. Lehl na břeh a prudce oddychoval. Západ slunce zbarvil obzor do ruda. Sluneční kotouč se nořil do vod oceánu. Ve chvíli kdy slunce zapadlo, usnul.