Koťátko

V zákoutí světla, kde lesk ti snadno přetrvá, snad můžu bdít i v tichých snech, tak vědět světu dám, že chvíle je tady, jinčí nežli v obyčejných dnech. Tak koťátko snad s barvou uhle, sedí smutně, v koutku přede, očima dává světu všechno, co ústy říci nedovede. Už ví, že křičet vprostřed ticha, je víc než jen sprostý hřích, už ví, že pokud bude plakat, odjinud se ozve smích. Pak doufám, že ten druhý, co řekl mu, jen mlčet smíš, zalkne se v proudu naděje, když zároveň jsi vzhůru a zároveň jen spíš. Tak tedy mlč, když podrobíš se sám, a křič, když propustku ti někdo dá, už víš, že rozumem se ve snu ani teplo zimě nevydá.

---