Ranní milování

Když po ránu zdviháš svá těžká víčka, chceš nejprv pohlédnout na svého broučka. A když vidíš, jak v náruči ti mlčky vrní, jen z toho pohledu tě touhou rtíky brní. Dotkneš se lehce její tváře a do obličeje jí vstoupí záře. To zamilovaným pohledem tě odmění; ty víš, že city k ní se jen tak nezmění. Pokračuješ dál ve svém počínání smělém, když ji opatrně obrátíš k sobě čelem. Pod nosem tě šimrá její teplý dech a to tělo vnímáš jako hebký mech. Ta hebkost nutí tě všude se dotýkat, s rostoucím chtíčem musíš se potýkat. Vždyť přeci nechceš vzbudit spící krásu, očima hledáš v polštáři svou spásu. Však polštář není schopen zakrýt tu žízeň, co ti hrdlo svírá. Polibky celé tělo pokrýt a milovat. To je tvá víra. Ve chvíli, kdy už rozpřaháš se, že lásku láskou zahltíš, cítíš, jak na rtech rozplývá se, povzbuzení, o němž právě sníš. V očích vám plamen vášně hoří a srdce bijí o život. Tvá zbraň se do ní s chutí noří, jak moc tě chce, bys neuhod. Ospalé něžnosti se tatam vznáší a mezi těly zuří lítý boj, však duše tuhle válku snáší, neboť pro oba je to síly zdroj.

---