Pády

I. 

Obnošený postbítnický endemita.

Naiva, co po uši v tom zase lítá,

depresivně euforický optimista. 

Nerozhodník, nepohne se z místa.

II.

Beze smyslu pro takzvanou „realitu“.

Bez veřejné konfese nepatřičnosti citu.

Bez důvěry ve spolehlivost kalendáře.

Bez pózy, beze lsti, bez jistoty lháře.

III.

Trojici z areálu u Suchdola

Háďěti, Havaně, Káje, co nezavolá.

Poutím k Božím mukám obraznosti.

Těm co podají prst … ohlodané kosti.

IV.

Pohrobky snů zašlých k ránu bez pomoci.

Macechy moudrosti, zastrčené zbytky noci.

Sebe ve všech videch, časech a  rodech.

Sonety na zdech nádraží i na záchodech.

V.

Blázne, ty blázne bláznivá!!!

IV.

O touze. O křivdě. O nevěře. 

O utrpení žárlivce. O lži. O důvěře.

O ústech plných Dlouhých hnědých vlasů.

O relativitě věku a směroplatnosti času.

VII.

S obavou i přáním, ať zjeví se ten pravý.

S bludičkou bloudící nad močály mé hlavy.

S pokulhávajícími vidinami mimochodníků.

S křídly flikovanými z peří, vosku a díků,

VIII.

zbývá jen vyletět, vykřičet,  rozehřát.

Zbývá ten osmý, absolutní,

Ikarovský pád.