Rána pěstí

Jsou věci které nepotřebují komentář
mít vlastní bylo jim vždy vlastní
dny básníků a slova staví vlastní kalendář
vstříc nejhloupějším ze všech lidských pastí

Kámen drtí v prach a kmeny v třísky lámou lidská slova
a v nitru nehorší z nich trhá žíly
smrt utíká před pojmem lidská zloba
a dávno pryč je svět v jenž jsme se narodili

Být dusot kopyt statných mustangů
nevolal bych slávu živé smrti
hrdinové špíny nazýváme sebranku
co svojí váhou svět na střepy drtí

A my co dýcháme a dýchat nepřestanem
stavíme dál svoje bobří hráze
a s každým novým svítáním a ránem
učíme se novým lekcím o odvaze

A ti co navlékají se do bobřích kůží
i klokan se v ní tajně tiše souká
říká si o koupel v trní růží
krev krví bude, bílá je jen mouka

Vlci jako vrazi ženou bílé ovce hustým lesem
jako lovci svoji kořist k hraně lomu
naše tvoje vina není, my ji neponesem
a tak táhněte, vy vlci, zase domů