Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Taková malá výpověď

23. 06. 2004
12
1
5150
Autor
Eilil

Vždycky jsem říkala sobě a svým nejbližším: \"když máte někoho rádi, řekněte mu to.. dneska máte tu možnost.. vždycky jí mít nebudete..\" potvrdilo se mi to.. a bohužel i já jsem to jednomu človíčkovi v mém životě zapoměla říkat.. přes naše neshody.. ale naštěstí jsem dostala druhou šanci..

"Před nějakou chvílí jsme přejeli hranice, teď jsme..."

a hlas na druhém konci mobilu se ztratil.. "Asi vypadl signál."

 

Sedačky se nějak naklonily. Ve střeše se objevil strom a hvězdné nebe. Hrozný rámus a spousta rozbitého skla v pohybu. První reflex - něčeho se chytnout.

 

Probrala se na zemi, byla zima a nad ní se usmíval taťulda. "Co se stalo?" Tělo toho muže se pohnulo smíchem, organismus zapracoval a vyloučil množství potřebných endofínů. "Asi jsme nabourali."

Někdo hledal svojí malou holčičku a plakal. Hromada lidí a hromada naříkání. Zmatené hlasy a první telefonát o pomoc.

 

Pujčuji si vysavaè na vrátnici a na displeji telefonu se objeví: Maminka. "To je nějaký divný, copak se asi děje?" Ozve se zdánlivě klidný hlas: "Taťulda a malá měli nehodu, tak aby si o tom věděla, jsou živí.. taťulda je na ÁRU, malá je v pořádku, jen pár odřenin, neměj strach a  uč se." Nechápu, nepobírám, ptám se a maminka jak může odpovídá. Vrátný na mě, svýma vždycky milýma, očima kouká a neví co má říct. V hlavě mám jak vyluxováno.

Objevilo se to ve zprávách. Při převozu do nemocnice zemřel další člověk. To se nedá vydržet! Mizim od televize a mám neskutečnej strach. Nevěřim, že by to nepřežil. To si prostě nelze připustit.

 

Mám skvělé přátelé, skvělé spolubydlící, dělaj co můžou aby mě udrželi v pohodě a nezaslouží si abych jim to komplikovala.

 

Jedeme do nemocnice. Konečně ho uvidím! "Ach tati, tati, mám strach, že už Ti to nebudu moct říct. Mám Tě hrozně moc ráda!!!"

Tuhne mi krk, mlčim, koukám z okna.

 

Jsme na místě. Chodba s obrazy a kolem chodí v bílém a snaží se pacientům i rodinám být co nejvíce nápomocní. S malou jsem mluvila. Je trochu v šoku, ale drží si dekórum a pokouší se o vtipy.

 

Oni mě k němu nechtějí pustit!!! To mi nemůžou udělat, jsem dospělá, snesu to!!! Hlavně ho chci vidět! Chci mu to říct i když spí! Je to jak z filmu, taťulda v komatu a jeho dcera doufá, že ji uslyší.

To už se vážně nedá vydržet. Poprvé brečim. A nejde s tim přestat. Chci ho vidět. Hrozně moc.

 

"Taťulda se probral!!!" Křičí maminka a pláče. Padneme si do náruče a brečíme obě. Po týdnu se objevila první velká úleva.

 

Taťulda se zvegetarýroval rychlostí blesku. Během chvíle dělal všecičko jako dřív. Náš vztah se podstatně zlepšil. Všechno se zlepšilo. A je mi moc líto, že ne každý měl takové štěstí jako jsme měli my.


1 názor

Nuolem
25. 11. 2006
Dát tip
mrazive...*t

darnel
02. 11. 2005
Dát tip
Působivé. Dobře, že to tak dopadlo. Zajímalo by mě, kolik lidí po přečtení volalo svým blízkým. Teď ve čtvrt na jednu v noci asi volat nebudu :)

Noe1
20. 11. 2004
Dát tip
Hmmm ... opět jen tichoučké *t

Eilinko kytinko.... jsem moc ráda, že máte druhou šanci.... krásné... upřímné, od srdíčka... děkuji... t

Eilil
20. 11. 2004
Dát tip
:o) Kvěťulko.. :o) děkuji moc za Tvééé práníčko.. takové taky od srdíčka.. :o)

Eilinkoo..... si kytinka nejkytinkovatější.....

noeran
08. 10. 2004
Dát tip
... krásný... tak nějak mám pocit, že bych měla něco udělat... Ttt

Seregil
14. 07. 2004
Dát tip
... Věci mezi nebem a zemí.... a občas i v nás při zemi.. tip...

synáček
10. 07. 2004
Dát tip
Přiznám se, že jsem na ten prolog tak trochu pozapomněl… takže jsem celý ten článek trpěl v obavách… že to skončí špatně… Ano… je to krásné připomenutí toho… o čem mluvíš… a máš obrovské štěstí, protože na tu svou (mimochodem velmi krásnou) zásadu… jistě už nikdy(!)… nezapomeneš… TIP…a díky!

Eilil
10. 07. 2004
Dát tip
Děkuji mockrát synáčku.. jsi moc milý a taky pozorný a přemýšlivý.. :o) přeji moc hezký den.. :o)

Kratas
25. 06. 2004
Dát tip
Je to jako ve filmu a přiznávám, i na mě to emocionálně působí. Asi proto, že já bydlím tady a mí rodiče a celá rodina žije na druhé straně republiky, tak mám vždy obrovskou radost, když mi ráno cestou do práce zvoní telefon. Když jej zvednu, ozve se ségra (ta starší) a říká: "Brejcho koukám na snídani s Novou a je tam dopravní zpravodajství z Prahy, tak Ti jen volám, abych Ti řekla, že Tě mám ráda a že nám chybíš." To se pak v tramvaji musím držet, abych nevyměknul. A zakhle my si telefonujeme ;-)*

Eilil
25. 06. 2004
Dát tip
jééé tak to je moc pěkný.. máš skvělou ségru :o))) Tvé pocity úplně chápu..jsem na tom jako Ty.. :o) mě nedávno maminka poslala úplně báječný email.. a taky jsem měla co dělat.. děkuju moc za přízpěvek.. :o)))

Valentino
24. 06. 2004
Dát tip
Stašlivě pravdivé (T)

Eilil
24. 06. 2004
Dát tip
Valentino.. Drago.. mockrát Vám děkuji za typ :o)))) tááááááákhle moc!!! Vesuvance a Maxime Gali.. ještě jednou poděkování za vlídná slova.. :o)

vesuvanka
23. 06. 2004
Dát tip
Krásná výpověď, nakonec plná radosti, jsem moc ráda, že to dobře dopadlo. Veliký TIP

Eilil
23. 06. 2004
Dát tip
Děkuji Vám.. :o)

Drago
23. 06. 2004
Dát tip
moc hezké... t.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru